Skauti by rádi přijímali nováčky, nevejdou se však do kluboven

Rodiče si čím dál častěji přejí, aby jejich děti mohly navštěvovat skautský oddíl. V některých obcích jim ale místní oddíly vyhovět nemohou, byť by chtěly. Limitem bývá nedostatek prostor i vedoucích.

„Situace, kdy skautské oddíly nemohou přijmout další kluky a holky, se zdaleka netýká jen velkých měst jako je Praha nebo Brno, stop stav a čekací listiny pro zájemce nám hlásí i menší města jako je třeba Vyškov, Mělník nebo Klatovy. Hlavní překážkou pro další růst oddílů je většinou nedostatek vhodných prostor, nedostatek dospělých dobrovolníků nebo kombinace obojího,” vysvětluje mluvčí skautů Barbora Trojak.

Během školního roku se skautská činnost soustředí na víkendové výpravy a každotýdenní schůzky. Probíhají v klubovně, která je zásadní podmínkou pro fungování jednotlivých oddílů. Ideální klubovna má nejen dost prostoru na hry a stůl s židlemi na klidnější činnosti, ale také zázemí, kam si skauti mohou uložit vybavení.

„Naše oddíly v současnosti sídlí v prostorách fary nebo v prostorách, které si skautské středisko pronajímá od města. Vedoucích máme v Boskovicích dost, ale prostory nás limitují. Naše středisko má potenciál pro vznik až dvou dalších oddílů mladších členů, ale v současné době by se neměli kde scházet,” popisuje situaci v jihomoravském městě skautská vedoucí Ludmila Dobrozemská. „Chceme v Boskovicích postavit vlastní nemovitost, Skautský dům, a hledáme teď ideální a finančně dostupnou lokalitu. Věříme, že bychom takový projekt zvládli. Z města jsme doposud cítili spíše formální, než reálnou podporu, s tou se setkáváme převážně ze strany soukromého sektoru. Spousta firem nám přislíbila pomoc, což nás utvrzuje v názoru, že ve chvíli, kdy by došlo na stavbu vlastní nemovitosti, peníze bychom posbírali.”

Kvůli klubovně pociťují zpomalení růstu členské základny i v Kolíně. „Před rokem jsme dostali v krátké době výpověď ze dvou kluboven, které jsme měli v pronájmu, a od ledna roku 2018 skautujeme v provizoriu, skoro každý oddíl se schází jinde. Jeden v malém domečku v centru, druhý na evangelické faře, další zase v klubovně jiné organizace. Za tu dobu jsme prošli desítky nabízených objektů, ale bezúspěšně. A město nám sice nabídlo štědrou pomoc v konkrétních projektech, městské prostory nám ale bohužel nabídnout nemůže,” líčí Ondřej Vokál z kolínského 1. střediska.

Přístupy obcí k podpoře skautské výchovy jsou velmi různé. Někde si uvědomují, jak kvalitní trávení volného času skaut dětem poskytuje (například Hustopeče, Žďár nad Sázavou, Mladá Boleslav), a aktivně se snaží najít způsoby, jak je obec podpoří (poskytnou finance, pozemek, nebo prostory). Jinde jsou skauti odkázáni sami na sebe, rodiče a příznivce.

Některé oddíly netrápí ani tak nedostatek prostor, jako jejich špatný stav. Do budov například táhne, v zimě dlouho trvá, než se dostatečně zahřejí, nemají dobré sociální zařízení.

„Náš oddíl má klubovnu ve starém dřevěném domku, likusáku, který už pomalu dosluhuje,“ popisuje Luboš Gável z Bystřice pod Pernštejnem. „Někteří rodiče sem přijdou s dětmi poprvé a naposled – protože se jim prostory klubovny nelíbí, nepřipadají jim vyhovující. Ještě pár let to takto vydržíme, ale během nich musíme nutně postavit klubovnu novou. Už máme hotový projekt a teď je před námi maraton shánění financí,” dodává.

Ve způsobech, jak si vydělat peníze na novou klubovnu, jsou skauti často velmi kreativní. V Teplicích například světlušky sbíraly a prodávaly ořechy, v Turnově pořádají skauti benefiční hudební festival, jinde vyrábí a prodávají rukodělné výrobky nebo sladké pečivo. Častou cestou jsou sbírky na crowdfundingových portálech nebo úsilí o podporu sousedů v rámci participativního rozpočtu.

Překážky pro růst skautingu souvisí někdy i se strukturou školského systému nebo pracovního trhu v jednotlivých krajích. „Náš kraj je na tom co se týče růstu členské základny nejhůře ze všech,” popisuje Martin Dvořák z vedení Karlovarského kraje Junáka – českého skauta. “Mnozí vedoucí z příhraničí do práce nebo do školy dojíždí, a schůzky se tak nemohou konat jindy, než v pátek, kdy se vrací zpět. V jeden den se ale mnoho družin v klubovně nevystřídá.”

V neposlední řadě pak limituje přijímání nových členů i nedostatek vedoucích, kteří se o program pro kluky a holky a fungování oddílů starají ve svém volném čase, jako dobrovolníci.

Aby mohl dopřát skautská dobrodružství co největšímu počtu kluků a holek, soustředí se nyní Junák – český skaut na několik strategických oblastí. Skautským oddílům a střediskům pomáhá se sháněním finančních prostředků nebo řeší, jakým způsobem může fungovat zakládání nových oddílů v místech, kde skauting ještě nefunguje. „Zaměřujeme se také na oslovování lidí, kteří skautingem prošli, teď jsou dospělí a mohli by se vrátit jako vedoucí, nebo obecně dospělí dobrovolníci. Ti se ve skautu mohou zapojovat různými způsoby, třeba i nepříliš časově náročnými, a odlehčit tak vedoucím, kteří přímo pracují s kluky a holkami,“ uzavírá Trojak.

Zájem dětí o skauting
v Česku neustále stoupá. V posledních 12 letech u nás přibylo 20 000 nových skautek a skautů, počet skautů a skautek vzrostl ze 40 tisíc na 60 tisíc. Letošní meziroční nárůst byl v Junáku – českém skautu navíc největší od roku 1991, přidalo se přes 2 500 nováčků.
Skauting rozvíjí člověka všestranně a nabízí pestrou paletu různých činností (pobyt v přírodě, sportovní, tvořivé, umělecké, tábornické, službu společnosti, technologické…), je bezpečným prostředím, kde se tvoří pevná kamarádství, a posiluje dovednosti, díky kterým se člověk v životě neztratí: schopnost vést diskuzi a argumentovat, zorganizovat si práci, dát někomu zpětnou vazbu, odhadnout svoje síly nebo naučit něco ostatní; ve vedení pak vedení týmu, práce s motivací, komunikace, řízení financí nebo třeba propagace.

skaut.cz