Měli bychom si sami položit otázku, co od tábora očekáváme… Mobily na táborech – co takhle zeptat se přímo dětí?

Šetření realizovala Česká rada dětí a mládeže ve spolupráci s agenturou KANTAR Millward Brown jako online výzkum na reprezentativním vzorku 1001 deseti- až osmnáctiletých dospívajících.

Sběr dat probíhal od 24. dubna do 9. května 2018. Cílem šetření bylo posunout loňský průzkum „Mobily na táborech“ o hlubší pohled na toto diskutované téma, a to především o zkušenosti samotných dětí a mladých lidí.

Chcete si připomenout loňské výsledky šetření?

Loňský průzkum probíhal na úrovni organizátorů letních táborů, letos jsme se zeptali přímo dětí:
• Používáš nebo jsi používal během pobytu na táboře mobilní telefon?
• Jak často telefon na táboře používáš?
• K čemu telefon na táboře používáš?
• Proč telefon na táboře nepoužíváš?

Jak to dopadlo? Podívejte se v následujících grafech.

Mobilní telefony na táborech využívá prakticky polovina dětí. Jejich používání narůstá s věkem. Testy linearity tento vztah potvrzují. Zatímco ve věkové skupině 10 až 12 let mobilní telefon dvě třetiny dětí na táborech nevyužívají, u věkové skupiny 16 až 18 let jej naopak takřka dvě třetiny dětí využívají. Pohlaví na využívání mobilu na táborech nemá vliv, a to ani v různých dílčích věkových skupinách. Zkrátka, kluci i holky si berou na tábor telefon úplně stejně.

Jen 14 % deseti- až osmnáctiletých používá mobil na táborech stejně, jako kdyby na táboře nebylo. „Nejběžněji používají na táborech mobil patnáctiletí, ostatní jsou mnohem střídmější. Takřka čtvrtina patnáctiletých využívá na táborech mobil úplně stejně často, jako kdyby na táboře nebyli. I přes to vidíme naprosto jasně, že z poloviny dětí, které telefon na táboře používají, drtivá většina ho využívá jen ve vyhrazeném čase. Táborovému programu se tak naplno věnuje 9 z 10 mladistvých a jen jeden si program ruší mobilem. Pobytové tábory tak můžeme považovat za příležitost, jak snížit míru závislosti mladé generace na mobilních telefonech,“ blíže specifikuje vedoucí analytik ČRDM Jan Husák.

„Nejde o to dítěti mobil zabavit – to je snadné, ovšem nemoudré řešení,“ říká předseda Pionýra, Martin Bělohlávek. „V Pionýru na to jdeme jinak. Nabízíme výpravu do „jiného světa“, ve kterém si dítko na nepřirozenou realitu sociálních sítí sotva vzpomene. Do světa fantazie a zajímavých prožitků, kde jsou hlavní kamarádi a to, co společně prožijí, vytvoří a dokážou. Kde je příroda na dosah ruky a každý den je plný skutečných, nikoli virtuálních, zážitků,“ dodává předseda Pionýra.

Pionýr letos organizuje přes čtyři sta táborů. „Přístupy k mobilům a další elektronice se na našich táborech různí. Na některých pionýrských táborech jsou například mobily povoleny, ale jejich užívání má jasná pravidla a vyhrazený čas. Na jiných – protože jsou zcela v přírodě, a proto bez elektřiny – pro jejich (pravidelné) používání nejsou ani podmínky,“ přibližuje používání mobilů na pionýrských táborech Martin Bělohlávek.

„Skautské tábory probíhají v přírodě, v lese nebo na louce. Na kluky a holky čeká na skautském táboře nabitý program. Aktivity jsou často zarámované celotáborovou hrou, která pracuje s dětskou fantazií. Kromě toho se děti učí novým dovednostem a starají se o samotný chod tábora. Nakupují, zatápí v kamnech, připravují jídlo, řežou dřevo nebo chystají program pro ostatní. Ve všech těchto činnostech se projevují důležité principy skautingu: kluky a holky vede k samostatnosti, přebírání odpovědnosti a spolupráci ve skupině. Díky intenzivnímu programu, který kombinuje hry, sport, zábavu i povinnosti, také děti snadno zapomenou na mobily i počítače,“ uvádí tisková mluvčí skautů Barbora Trojak.

Výrazně nejčastějším důvodem používání mobilů na táborech je možnost kontaktovat rodiče.
„Jak asi zareaguje rodič, když mu dítě večer z tábora zavolá, že mu je smutno? Obratem zavolá vedoucímu, ať jde dítě utěšit? To je přeci iluzorní představa, že dokážeme na dálku posílit pohodu a bezpečí našeho dítěte. Z praxe to bývá přesně opačně. Tyto kontakty v návalu smutku vedou k tomu, že vystrašení rodiče vyráží zachraňovat své tesknící děti. Ty jsou přitom již druhý den šťastné a spokojené a na svůj večerní telefonát často zapomněly. Děti, které na táboře mobilní telefon pro spojení s rodiči používají, se připravují o krásný moment, kdy se rodina sejde opět dohromady a vypráví si o tom, co kdo zažil. Ti, co už si vše řekli po večerech po telefonu, zpravidla mlčí, ti co mají touhu se o své zážitky podělit, je prožívají znovu. Jsem rád, že mohu dopřát našemu synovi tábor v malebném údolí potoka, kde se mobilní telefon nepoužívá a vůbec kontakt s civilizačními výdobytky je omezený na minimum,“ podělil se o přístup a zkušenosti z vlastní rodiny Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže.

„Mám pohled na věc i ze strany rodiče, tudíž mám občas také pocit, že bych na svého syna rád „dosáhl“ – kdykoli. Ale k čemu je to dobré? A potom, bude-li v tu chvíli, co mu budu volat, zrovna na „lovu mamutů“, nebude to působit bláznivě, když mu zrovna při vrhání oštěpu na pravěké zvíře zapípá v kapse mobil? Rodiče mají kontaktní číslo, na které v případě potřeby či nejistoty mohou zavolat a dozvědí se potřebné nebo vzkážou,“ říká předseda Pionýra Martin Bělohlávek.

Polovina dětí a mladých, kteří na táborech mobilní telefon nepoužívají, jej „dokážou“ nechat doma. Čtvrtina jej sice má s sebou, ale jen pro případ nouze a jinak vypnutý. 14 % pak má zkušenost, že jsou telefony v době tábora až na výjimky u vedoucích a ostatní děti mobil prostě nevlastní.

Závěrem:

„Zajímavé je, že mobilní telefon si neberou hlavně mladší děti do 13 let oproti starším, kteří jej mají spíše vypnutý. Zároveň ti mladší, co si telefon berou, výrazně častěji udávají jako důvod možnost kontaktovat rodiče. V tomto mladším věku 10 až 12 let je tak u dětí vidět poměrně významný kontrast v samostatnosti a potřebě kontaktovat rodiče, který se s narůstajícím věkem snižuje,“ komentuje výsledky Jan Husák, vedoucí analytik ČRDM.

„Měli bychom si sami položit otázku, co od tábora očekáváme. Pokud očekáváme, že se nám vrátí dítě samostatnější, zodpovědnější, lépe vycházející a spolupracující s kamarády, pak mu k tomu musíme dát prostor a vedoucím důvěru. Věrohodnost vedoucích i pořadatelské organizace je nutné si ověřit předem. Průběžná kontrola přes mobil a dítě je jen ukázkou nezodpovědnosti a neinformovanosti rodičů,“ uzavírá Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže a člen a táborový vedoucí z Ligy lesní moudrosti.