Místo pro mokřady

2. únor je již tradičně slaven jako mezinárodní den mokřadů. Jde o připomínku Úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu, která byla podepsána právě 2. února 1971 v íránském Ramsaru. Nejen mokřady mezinárodního významu si však zaslouží naši pozornost. Každá tůňka, každé prameniště, každé malé rašeliniště či kousek lužního lesa má velký význam pro optimalizaci vodního režimu v krajině i jako místo nesmírné biologické rozmanitosti. Právě zejména o takovéto „malé“, mnohdy zapomenuté mokřady se starají pozemkové spolky. Některé z nich se dokonce podařilo Českému svazu ochránců přírody díky veřejné sbírce Místo pro přírodu vykoupit.

Jedním z těch nejkrásnějších je Bělá na Prostějovsku. Unikátní mokřadní louka s prameništěm, kde lze nalézt desítky vzácných druhů rostlin a hmyzu. Výkup ji zachránil před tlakem sousedního rekreačního střediska, pravidelná péče pozemkového spolku pak před náletovými dřevinami či invazivními druhy rostlin.

Úplně jiným mokřadem je liberecký Opičák, lužní lesík s několika tůněmi. V divočině starých topolů a vrb s množstvím roztodivných hub, oživované hlasy nejrůznějšího ptactva, se ani nechce věřit, že jsme v bývalé cihelně, tedy v místě kdysi lidskou činností v podstatě zničeném. Zde se naopak snažíme zasahovat co nejméně a prostřednictvím vlastnického práva zabránit tlaku okolí. Přeci jen, Opičák leží přímo ve městě!

Chmeliště na Kutnohorsku je dalším příkladem, že staré cihelny nejsou jen „dírou v krajině“, ale mnohdy velmi cennými, často právě mokřadními biotopy. Několik zde vzniklých tůní je mimo jiné domovem 26 druhů vážek či masožravé rostliny bublinatky. Výkup zde zabránil zavezení jezírek v rámci rekultivace po skončení těžby.

Drobných rybníčků, tak důležitých pro rozmnožování obojživelníků, bývala kdysi plná naše krajina. Většina jich však byla v minulosti zrušena a ten zbytek zničen příliš intenzivním rybářským hospodařením. Soustava lesních rybníčků U kapličky nedaleko Toužimi unikla oběma těmto rizikům. Předloni jsme je kupovali právě kvůli obojživelníkům, následné průzkumy však ukázaly i několik vzácných druhů vodních rostlin, řas a hmyzu.

Lokalita s příhodným jménem Na pramenech leží na Podblanicku, nedaleko Načeradce. Jde o malé lesní rašeliniště s nejbohatší populací vzácné masožravé rosnatky v regionu. Samozřejmě nejen rosnatky, jako na všech rašeliništích jsou na zdejší specifické podmínky vázány i další zajímavé druhy rostlin, bezobratlých a také hub. Lokalitě hrozilo zalesnění smrkem. Že záchrana měla smysl, potvrdilo i její následné zařazení mezi evropsky významné lokality, tedy to nejcennější z evropské přírody. Takže tahle lokalita dneska až tak úplně zapomenutá není…

O těchto i dalších mokřadech, vykoupených v rámci Místa pro přírodu, najdete podrobné informace na webu www.mistoproprirodu.cz. Včetně mapek a popisů, jak se na ně dostat. Jen co skončí zima, přijďte obdivovat páření obojživelníků a první jarní kvítka, o něco později pak pestrobarevné vážky, vzácné orchideje, bahňáky i další ptačí druhy, masožravé rostliny… Mokřady ukrývají mnohá tajemství, zaslouží naši pozornost a ochranu.

Místo pro přírodu je kampaň Českého svazu ochránců přírody, jejímž cílem je výkup ohrožených přírodně cenných pozemků či pozemků, na něž se snažíme přírodu navracet. Za 15 let se takto díky finančním darům stovek dárců podařilo pro přírodu zachránit již přes 130 hektarů pozemků. Přispět na výkupy dalších (nejen mokřadních) lokalit můžete na konto veřejné sbírky Místo pro přírodu 9999922/0800 i vy. Bližší informace na  www.mistoproprirodu.cz a na Facebooku Místo pro přírodu.

Pozemkové spolky jsou neziskové organizace pečující o přírodní a kulturní dědictví na základě vlastnického či užívacího práva nebo v úzké spolupráci s vlastníky. Toto zaručuje zachování hodnot takovýchto míst i v budoucnosti. Hnutí pozemkových spolků, zahrnující dnes v České republice na šest desítek organizací, zastřešuje Český svaz ochránců přírody. Finančně podporuje hnutí pozemkových spolků Ministerstvo životního prostředí. Bližší informace na http://pozemkovespolky.csop.cz