pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
RUBRIKA: mezinárodní

     QR kód této stránky ->

72 hodin v chorvatském Dubrovníku

Autor: Ondřej Turek | zařazeno: 9. 11. 2016 | zařadil/a: -maj- | přečteno 2470

Chorvatská katolická církev v Dubrovníku druhým rokem organizovala projekt 72 sata bez kompromisa.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)

Jednalo se o v principu obdobu české verze 72 hodin, kterou pravidelně organizuje Česká rada dětí a mládeže. Mimo tyto dvě země běží stejnojmenné projekty i v Maďarsku, Rakousku, Bosně a Hercegovině nebo třeba v minulosti na Slovensku.

Chcete do Chorvatska?
72 sata bez kompromisa - Dubrovník (foto Ondřej Turek)Zhruba týden před zahájením oněch magických třech dnů vyslala Česká rada dětí a mládeže na Facebook odkaz na informace ohledně možnosti účasti na projektech v cizině. Zaplatí prý část dopravy a chorvatská strana jídlo a ubytování. Neváhal jsem a posbíral čtyři další osoby, které se chtěly zúčastnit. Brácha Matěj, jeho spolužák Jenda, Máří ze Skautského institutu a Hanka z Prázdninové školy Lipnice. Sestava byla kompletní, Česká rada dětí a mládeže nám vyšla vstříc. Cíl naší cesty: Dubrovník.

Dubrovník je za Humny
72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Vzhledem k tomu, že 3/5 z posádky naší káry, která pravidelně překračovala nesmyslně nastavené dálniční rychlostí limity, byli řidiči ochotní kroutit volantem, cesta ubíhala téměř bez zastávek. Nepočítaje „čůrpauzy“, měli jsme jen jedno zastavení, a to zhruba tříhodinové, když se řidiči rozhodli vyspat se. Stalo se tak u jedné z chorvatských benzínek.
Jeden šťastlivec (já) kvůli zdravotnímu důvodu (zánět nosohltanu, který mne přepadl dva dny před odjezdem a kvůli kterému jsme málem neodjeli) spal s ženskou posádkou namačkaný na sklopených sedačkách v automobilu. Zbytek mužské posádky si roztáhl karimatky na asfaltu a vychrupkal se v mrazu.

Při rozbřesku jsme zjistili, že není vidět na moře, a tak jsme šlápli na pedál. Těsně před Dubrovníkem jsme projeli Bosnou a Hercegovinou. Na tom malém výběžku, kterým se musí projet, byla umístěna keška, z čehož jsme já a Mates měli neskutečnou radost.
Do Dubrovníku jsme jeli po prázdných silnicích a říkali si, že to musí být v létě děs běs. To nám později Chorvati potvrdili. Prý se v kolonách čeká v létě až šest hodin.

Tak jsme se tu pěkně sešli
V Dubrovníku jsme se sešli s Tomem, který byl jedním z hlavních koordinátorů projektu a měl nás na starost. Ukázal nám, kde zaparkovat zdarma, seznámil nás s Annou, která nás ubytovala. Měli jsme tu možnost přespávat v samotném starém městě, v katolickém semináři.72 sata bez kompromisa - Dubrovník (foto Ondřej Turek) Budova sloužila zčásti jako škola, zčásti jako místo pro pořádání různých akcí podporovaných církví. Když jsme se potajmu dostali na půdu, prošli jsme na menší terasu, odkud byly vidět drubrovnické hradby i širé moře. Představte si, že na takovém místě máte dobrou večeři s vínem, a záviďte.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Zahájení 72 sata bez kompromisa se konalo v místním kostele, kde proběhla „holy mass“. Farář mluvil srozumitelně a pomalu, takže jsme zachytili, o čem to v chorvatštině zhruba mluvil. Poté se slova ujala Anna (ta stejná, která nás ubytovávala). Spustila s takovou kadencí, že jsme vzdali jakoukoli snahu o porozumění – s tím, že se poté zeptáme v angličtině. Po skončení mše jsme byli pozváni na společnou večeři s hlavními realizátory projektu. Anna mluvila v kostele o předchozím ročníku, co kde se opravilo, kde se pomohlo apod. Během večeře a v následujících dnech jsme zjistili, jak silný je vliv víry na křestní jména. Asi 90 % všech žen nese jméno Anna či Marie. U mužů je to pak Ivan a Josip. Jména dědí nejen prvorození, ale plošně všichni.

Není holy mass jako holy mess
Na srazu se nás první den sešlo odhadem 30. Složení lidí se v průběhu projektu obměňovalo v závislosti na tom, kdo musel být ve škole či jinde. Chorvati nás rozdělili, a tak jsme měli každý jiné zážitky.
72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Matěj s Máří brousili dřevěné mříže u místní kaple, které rozežírá sůl od moře. Po obroušení mříže natírali barvou. Během práce měl jejich pracovní tým četné pauzičky na cigárko i na svačinky a kávičky, které jim z dobré vůle nosili místní obyvatelé. Styl práce se nelišil od stylu práce ostatních skupin, a to i v jiné dny. Práce probíhala vždy půl až tři čtvrtě hodiny, pak se dala pauzička. Jížní lážo-plážo styl byl normou, na což jsme si museli jako Češi, navyklí na tvrdý pracovní režim, zvykat. Matese dokonce klidnila i jedna Chorvatka, aby se samou námahou nesložil.

Já, Hanka a Jenda jsme jeli s Annou v jejím „Flinstone car“ za Tomem a dalšími asi deseti lidmi. Dojeli jsme do – řekněme – předměstí, které vypadalo spíše jako vesnice. Na místě byl i místní kněz a paní domácí. Blížilo se něco děsného.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Přišla úvodní mše, během které nás Tomo obeznámil se situací, o které jsme během následující práce zjišťovali více informací. Příběh začal před 25 lety, kdy zemřela matka rodiny, která držela dům, jeho okolí i celou rodinu pohromadě a na úrovni. Po její smrti zůstali v domě její dcera Jadranka, která měla lehké mentální postižení, její manžel, jenž nebyl schopen vnímat okolní dění, a navíc se vypracoval k silnému alkoholismu, a nakonec v bytě zůstal jejich společný syn. Ten byl mentálně retardovaný a zcela mimo realitu. Ve svých 25 letech si hrál s hračkami pro tříleté děti; zřejmě nikdy nechodil do školy. Sociální služby státu v případě této rodiny selhaly.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Rodina nebyla schopna postarat se o sebe. Odpadky ležely všude. Před domem nebylo možné přehlédnout cigaretový záhonek, kde končily všechny prázdné krabičky, hromady bordelu v podobě obalů od čehokoli, krabice s nedopitým zkvašeným vínem, skleněné láhve od alkoholu, shnilé kusy dřeva. Celá stráň pod barákem byla zarostlá trním, ve kterém se nalézal odpadkový kopec. Rodina nevynášela odpadky, zkrátka jen vzala igelitku z koše a hodila ji ze stráně dolů.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Další šokující věc byla, že Jadranka neprala oblečení. Když potřebovala nové, zašla do charity, kde jí je dali. Nikdo si po dobu 25 let nevšiml, co se děje. Tomo vysvětloval, že je těžké monitorovat, co se komu rozdává. Nevím, ale je podivné, že si nikdo nevšimne takové skutečnosti.
72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Jadranka špinavé oblečení nevyhazovala. Pečlivě ho schraňovala v domě. Při příchodu dovnitř jsme viděli pokoj, který byl po celé své rozloze téměř ke stropu naplněn oblečením. Druhý pokoj na tom byl o něco lépe. Měl alespoň volné jedno lůžko. Mezi hadry na druhém lůžku se ale zase nacházely předměty jako rádia, televize, nezabezpečená flexa…

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)V zájmu hygieny jsme všichni nafasovali roušky a rukavice, což jsme ocenili zejména u spodních vrstev hnusu, který jsme vynášeli. Ten byl již tak rozpadlý, že šel nabírat lopatami a vidlemi. Prachu bylo jako na stavbě. Neskutečné bylo, když jsem si uvědomil, že v domě jsou tři obyvatelé, kteří v pokoji s kuchyní netečně sedí na gauči, kde mimochodem museli i vsedě spát, protože postel byla v pokoji zasypaném oblečením, a koukají na televizi. Jediný, kdo měl alespoň zájem, byla Jadranka. Hledala u nás jakýkoli sociální kontakt, a bohužel se povětšinou spíše pletla pod nohy. Kupříkladu když jsem se snažil vyhodit pytle prošlých medikamentů, brala si je zpátky a nebylo možné jí vysvětlit, že to není dobré užívat. Zhruba po půldni práce jsme jí konečně vysvětlili, že naši řeč překládají ostatní, protože jsme z Česka a chorvatsky neumíme.
Šokovala nás, když se optala na angličtinu a spustila plynně.
Za první den se odvezlo odhadem šest menších kontejnerů odpadu a dva kontejnery oblečení, které se později vypralo a rozdalo potřebným.

Den poté
72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Nazítří jsme byli opět rozděleni. Já jsem jel spolu s Tomem a plným autem místních děvčat za Dubrovník, kde jsme u místního kostela zavařovali jablečné marmelády, pekli sladké pečivo a vyráběli jiné dobroty pro chudé rodiny s pěti a více dětmi. Bylo příjemné popovídat si v klidu bez nadávek na bordel u Jadranky. O něco víc jsem pochopil smýšlení katolíků, zjistil jsem, že EET je i v Chorvatsku zlo, zjistil jsem, že styl líné práce může být posunut ještě o krok dál.
72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Ivan mne poučoval: „Andrej, in Croatia work only woman. Look at this.“ Pokynul rukou na scenérii, kdy děvčata loupala jablka a on se s cigaretkou rozvaloval v plastovém křesílku. „Just chilling. Smoke a cigarette and chill out. Try it, Andrej, try it.“ To, že u nás v Česku je styl práce jiný, se mi podařilo vysvětlit částečně. Porozuměl, ale hlavou kroutil. Kuličky z těsta už válel poctivě.

Zarážející bylo, že i u výroby jídla bylo normou kouřit. Zapálila si i dívka studující první ročník střední školy. Nikdo z dospělých jí nic neřekl, bylo to v pořádku. V uzavřené místnosti s kuchyňkou, kde se válelo těsto, si zapálil přímo místní farář. Po jeho vzoru postupně rozpalovali cigarety všichni, snad vyjma jedné slečny. Také z nich byla nejhezčí (omluva ostatním).

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Zbytek českého týmu ten den pracoval opět u Jadranky. Přišla na řadu místnost s kuchyní. Prvotní myšlenka byla vytřídit neprošlé potraviny. To se ukázalo jako nešťastné ve chvíli, kdy se v kuchyni našly mrtvé myši, venku had a po odklopení kuchyňské linky po zdi lezl jeden velký chumel červů.
Snad nejhorší byla lednice. Kvůli absenci magnetů byla zavírána jen důmyslným systémem drátů. Když ji chlapi otevřeli, uviděli hromadu sýrů, salámů a podobných věcí. Obyvatelé domu nevyhazovali prošlé potraviny z lednice. Pouze přidávali další vrstvy těch čerstvých. Salámy byly samozřejmě prolezlé červy. Po odrytí prošlé vrstvy praštil všechny do nosu neskutečný zápach. Tři lidé se na místě pozvraceli.

Po vyhození všeho nepořádku se do domu přivezl nový nábytek, který dotovala církev, a další týden měly být zahájeny práce jako deratizace, položení podlah, vymalování a podobně. Zároveň do rodiny bude pravidelně docházet sociální pracovnice. Zda však proběhne změna návyků u rodiny, která dokázala žít tak dlouho v takovém prostředí a zároveň když jsou manželé v pokročilém věku, o retardovaném synovi nemluvě, je ve hvězdách.

72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Večer proběhla hostina, kde jsme měli možnost setkat se s dobrovolníky, které jsme během projektu nemohli blíže poznat, a celý projekt se pro nás uzavřel v příjemném duchu. Zvláště pak, když jsme v neděli po příjezdu z výletu do Černé hory byli pozváni na kávu u pláže, kde jsme si i zaplavali. Na první pohled by se mohlo zdát, že se zánětem nosohltanu je to hloupost, ale když si to člověk umí obhájit… Naplnil jsem plaváním v moři alespoň 50 % z přání doktora – kloktat slanou vodu. Druhým přáním bylo zůstat v posteli a v teple.

Smysl naší cesty
72 sata bez kompromisa - Dubrovník (foto Ondřej Turek)Když jsme byli na cestě do Chorvatska, podivovali jsme se nad smyslem toho, proč chce Česká rada dětí a mládeže platit tak dalekou cestu. Kvůli jednomu článku? Kvůli propagaci? Kvůli naplnění kolonky „mezinárodní projekt“? Možná všechno dohromady. Nepochopili jsme, proč si Chorvati neseženou pět lidí z vlastních řad, ale vesměs nám to nevadilo. Budeme pracovat, a pak to bude pěkná dovolená u moře.

Po příjezdu domů mám na věc jiný pohled. Smysl vidím v pochopení smýšlení katolíků, a tím pádem stylu vedení projektu. A v předání těchto zkušeností dál, k nám do Česka.
Oproti našemu stylu pomoci svému lokálnímu okolí v podobě úklidů veřejných prostor, sázení stromů, renovování čehokoli, je chorvatský projekt namířen individuálně. Zejména díky církvi, kde místní faráři znají situace jednotlivců, může projekt takto vypadat. 72 sata bez kompromisa (foto Ondřej Turek)Odhaduji, že kolikrát ty případy, které pomoc potřebují nejvíce, vůbec neznáme, protože s nimi nejsme v (úzkém) kontaktu.

Ani o Jadrance by se možná nikdo nedozvěděl. Jedna věc je, že byla závislá na pomoci církve, věc druhá ale je, že pomoc přijímala a že o jejím případu kněz vůbec věděl. Stejně jako církev věděla o chudých lidech s velkým počtem dětí. Zároveň má církev u lidí důvěru, takže pomoc neodmítnou. crdmDle slov Chorvatů by Jadranka pomoc nepřijala, by nebýt kněze, protože by se bála.

Myslím, že by stálo minimálně za zamyšlení, jestli by nebylo na místě do české verze projektu 72 hodin nějakým způsobem zakomponovat i dobrovolnickou pomoc zaměřenou na pomoc konkrétním jednotlivcům v tíživé životní situaci.

#72hodin

#72hodin

72 hodin - www.72hodin.cz
Projekt ČRDM „72 hodin“Projekt ČRDM „72 hodin“Máš nápad, jak zlepšit místo, kde žiješ? Víš, kdo čeká na tvou pomoc? Dej dohromady pár kamarádů, s nimiž nápad uskutečníš, a tím se připojíš k tisícům dobrovolníků po celé naší zemi. V loňském roce se do projektu zapojilo téměř 30 000 dobrovolníků v 624 projektech. Projekt 72 hodin proběhl v roce 2016 v termínu od 13.–16. října. Sleduj www.72hodin.cz, nebo na Facebook www.facebook.com/72hodin.cz.



Související články:
Trosky z nás neudělaly trosky aneb Staňáci a jejich 72 hodin - 05.11.2017
Dakoti pomáhali na Helfenburku - 22.10.2017
72 hodin: Českobudějovičtí uklízeli Branišovský les - 18.10.2017
Patnáct pytlů nepořádku za dvě hodiny - 16.10.2017
Pomáháme tam, kde to máme rádi… - 11.10.2017
„Nudí mne společnost, která se stará jen o sebe – a tak pomáhám...“ - 21.09.2017
72 hodin - největší dobrovolnický projekt pro děti a mládež startuje - 08.09.2017
Chce to jen srdce a trochu času - 05.09.2017
Další ročník 72 hodin s novou grafikou - 14.08.2017
72 hodin v Budapešti očima Káji Kukrálové - 15.11.2016
Tomíci na 72 hodin ve Splitu - 14.11.2016
72 hodin: I malý čin je víc než pouhé řeči - 18.10.2016
72 hodin: Hronovští osmáci nešli do školy, chtěli pracovat - 15.10.2016
Stačí i malá parta lidí, aby se povedlo něco dobrého - 14.10.2016
Dobrovolníci budou po tři dny v ČR zvelebovat své okolí - 13.10.2016
Ministryně školství Kateřina Valachová podpořila projekt 72 hodin - 11.10.2016
5. ročník největšího podzimního dobrovolnického projektu "72 hodin" se blíží - 11.10.2016
Je fajn, že i mladí mají pořád ještě zájem udělat něco pro druhé - 07.10.2016
Pátý ročník projektu 72 hodin zaznamenal deset dnů před svým začátkem jubilejní pětistý projekt! - 05.10.2016
Všechno se ti vrátí zpět… - 05.10.2016
Fotosoutěž k dobrovolnické akci 72 HODIN: Vyfoť se s Dobrošem! - 27.09.2016
Líbí se mi projekty, které motivují mladé lidi k přemýšlení o světě okolo - 23.09.2016
Pomáhat budou již popáté, a opět se těší. 72 hodin již za tři týdny - 22.09.2016
Pořadatelé akce 72 hodin registrují první desítky dílčích projektů. A přibývají další - 06.09.2016
Dobrovolnická akce 72 hodin na startu: registrace projektů začíná - 02.09.2016
72 hodin 2016: Dobroši našli svá jména - 18.08.2016
Když budeme pomáhat ostatním, budou i ostatní pomáhat nám… - 18.08.2016


vytisknout článek | přidat na Facebook Facebook | pridej.cz


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
.

Aktuální téma: · #kamchodit

· #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #tábory · #hryahlavolamy



Kam chodit MŠMT Newtonmedia.cz České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Kecejme do toho
© 2016 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+