Od začátku roku 2015 jsou města a obce povinny umožnit obyvatelům separované třídění kovů. Tedy i hliníku. Jak se s tímto příkazem obce a města vypořádají, záleží zatím jen a jen na nich.

    Plechovky z hliníku s další drobný hliníkový odpad…
    Cimrman měl svérázný smysl pro humor, když předpovídal, že budoucnost patří aluminiu. Tenhle prevít se vyrábí dost nečistě z bauxitu. Při zpracování 4 tun bauxitu vzniknou až 3 tuny odpadu. Částečně i toxického. Stejně tak jeho recyklace je naprosto neekologická (byť relativně snadná).
    Jenomže Cimrman byl vizionář. O tom žádná. A tak je dnes hliník obsažen ve spoustě obalů, které končí svou tristní pouť na skládkách. Jisté teorie tvrdí, že hliník je třetím nejčastěji se vyskytujícím prvkem na zemském povrchu. Nicméně průmyslově se vyrábí až od roku 1859 z bauxitu, jehož zásoby se odhadují na 50 bilionů tun. Méně se už ví, že při výrobě hliníku vzniká velké množství nerozpustného zbytku, kterému se říká červený (nebo hnědý) kal. Odhaduje se, že každoročně na celém světě vznikne při výrobě hliníku 70 000 000 tun kalů. Řečeno ještě jinak, na jednu tunu vyrobeného hliníku připadají dvě tuny odpadu. Velmi problematického odpadu.

    Více o recyklaci hliníku najdete zde:
    http://www.trideniodpadu.cz/hlinik

    #sbirame #hlinik #odpad #trideniodpadu