Domácí násilí bere dětem dětství, „postaršuje“ je. Děti si přejí a potřebují bezpečný domov i za cenu odchodu od násilnické osoby a rozpadu rodiny: být svědkem násilí je ničí.
Potřebují autentický, normální, respektující přístup bez nálepkování. Ale potřebují také, aby okolí špatně nemluvilo o jejich rodičích, i když dětem či sobě navzájem ubližují. A v neposlední řadě potřebují někoho, komu by se mohly svěřit, a vzory, které jim pomohou těžkou situaci zvládnout… Na tzv. slajdech, promítaných během tiskové konference Centra Locika a její mateřské neziskové organizace Acorus, z.ú. se objevily kromě těchto ještě i další teze.
Setkání s novináři, konané 23. června 2016 v kavárně Ponrepo v centru Prahy, neslo výmluvný název: „Děti, rodiče a domácí násilí“. Obsahově se opíralo o poznatky plynoucí z unikátního výzkumu. Ten skýtá bezprostřední vhled do prožívání a potřeb dětí, které zažívají domácí násilí. Výzkum je od nynějška zdrojem informací jak pro odborníky různých profesí, tak také pro oběti domácího násilí, jejich děti a okolí.
Pod dvousetstránkovým výzkumem jsou podepsány Jana Barvíková a Jana Poloncyová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Zmapovaly klientelu Acorusu a provedly hloubkové rozhovory s osmi respondenty ve věku od 15 do 30 let, kteří v dětství domácí násilí zažívali. Součástí výzkumu byly i rozhovory a diskusní skupiny s pracovníky Acorusu, jakož i rozhovory terapeutů Centra Locika s dětmi, které nyní využívají jejich služeb. „Zaznamenané příběhy a zážitky dětí, jejich autentická sdělení i přímá doporučení, co děti v takové situaci od odborníků i svého okolí potřebují, jsou cenným impulsem pro další práci,“ shrnula vedoucí Centra Locika Petra Wünschová.
Autorky výzkumu na základě výpovědí respondentů mj. zformulovaly soubor dvaadvaceti doporučení určených profesionálům, kteří se při své práci setkávají s dětmi ohroženými domácím násilím. Některá z nich mohou být inspirací i pro osoby z blízkého okolí těchto dětí, pro členy jejich širší rodiny, učitele apod.
Jakou podobu doporučení mají? Znějí třeba takto:
Buďte na nás milí… Buďte v kontaktu s námi lidští a autentičtí… Dejte nám najevo, že to, co říkáme, chcete slyšet… Dejte nám bezpečí a jistotu, že s Vámi můžeme mluvit o tom, o čem s nikým jiným mluvit nemůžeme, a že se Vám můžeme ozvat, kdykoliv to budeme potřebovat… Nekřičte na nás – křik nesnášíme, vyvádí nás z míry a vzbuzuje v nás nepříjemné vzpomínky… I když se Vám nelíbí, co (nám) naše rodiče dělají, chovejte se k nim zdvořile a s respektem – nemůžeme Vám důvěřovat, když vidíme, že na nás jste milí, a s nimi zacházíte s despektem… Nenálepkujte nás diagnózami, nepodporujte ještě více náš vlastní pocit, že jsme jiné, horší než ostatní… Pomozte nám naši situaci ustát, třeba s námi i vymyslete nějaký konkrétní plán; jen se vypovídat leckdy prostě nestačí…
Petra Wünschová nadto zdůraznila ještě další moment, který z výzkumu jasně vyplynul: „Pro děti je velmi důležité, aby maminka sebrala sílu a řešila obtížnou situaci v rodině, kde panuje domácí násilí. Čím dřív odejde od násilného partnera, tím lépe.“ Zároveň prý ale nesmí zůstat nevyřešen vztah s otcem. „To je něco, co z toho výzkumu (také) hodně vyplývá: že třeba většina respondentů není v kontaktu se svými biologickými tatínky, právě v důsledku domácího násilí a dalších věcí, které se (v rodině) děly. A je to pro ně stále žhavé téma, které ovlivňuje jejich další život i partnerské vztahy,“ konstatovala vedoucí Lociky s tím, že ani toto téma nemá být tabu. „Řešením není říct: ´Tatínek byl násilník´ a tvářit se, že tedy neexistuje. Ale naopak uchopit to téma tak, aby děti nemusely ve svém budoucím životě opakovat ty násilné vzorce chování, které zažívaly,“ dodala Petra Wünschová.
V souvislosti s možnostmi, jak reálně pomoci dětem ohroženým domácím násilím, padla uznalá zmínka i o dětských a mládežnických spolcích, jmenovitě o Junáku – českém skautu. Jejich roli pak Petra Wünschová rozvedla v následném rozhovoru pro ADAM.cz:
„Z odborné praxe i z vlastní zkušenosti vím, že jsou strašně důležité, protože dávají dětem vzory, jak zacházet se sebou, jak zacházet s druhými, jak zacházet se svojí silou. A učí je věci, které my jim jako rodiče už nedopřejeme: zažít nějaké nepohodlí v přírodě, poprat se sám se sebou, naučit se zvládat věci, které se týkají toho, jak se postarat sám o sebe, třeba v přírodě, kde není elektřina, není wi-fi připojení a další věci.
My vlastně velmi často pro tyto děti (ohrožené domácím násilím) potřebujeme nějaké případy, kde zažijí zdravý mužský vzor – a nacházíme ho velmi často právě ve skautech nebo v přírodovědných a dalších oddílech. Protože jinde je to velmi obtížné: sportovní oddíly bývají velmi často výkonově zaměřené – a to není to, co děti, které zažily nějaké trauma, dobře zvládají. Potřebují přátelskou atmosféru, ale zároveň pevná pravidla a dobré vzory chování, zvlášť od mužů.“
Locikou, jež si připomíná rok svého trvání, prošlo už 156 dětí. Její kapacita však zoufale nestačí, když 55 dalších dětí je aktuálně na čekací listině. Ministerské statistiky navíc ukazují, že ročně je na hotspotech, na úřadech zachyceno 2500 případů domácího násilí – a i to je nejspíš jen příslovečnou špičkou ledovce… Centrum Locika má kapacitu 150, nyní pracně zvýšenou na 170 dětí ročně. Vedení Lociky odhaduje, že podobných center by bylo zapotřebí asi tak patnáct.
„Myslím, že ministerstvo práce (MPSV) – i na základě dat, která přinášíte – prostě bude muset na tuto situaci reagovat,“ prohlásil přítomný poradce ministryně práce a sociálních věcí Martin Šimáček. Poděkoval aktérkám tiskové konference za práci v terénu i za výzkum, který pokládá za mimořádně důležitý. V této souvislosti naznačil možnost finanční podpory díky využití strukturálních fondů i podpory legislativní, například prostřednictvím chystané novely zákona o sociálních službách. „Také považuji za velice důležitý zákon o sociálním bydlení. 
Protože v návaznosti na to, co dámy prezentovaly, je extrémně podstatné, aby poté, co proběhne záchytná fáze pomoci těm konkrétním domácnostem – maminkám s dětmi nebo rodičům s dětmi – tak v daném okamžiku na trhu s byty nemají tyto domácnosti šanci uspívat,“ konstatoval Martin Šimáček. Podle něj má tedy být v cílových skupinách zmíněného zákona skupina domácností ohrožených domácím násilím „priorizována“.
#domacinasili #centrumlocika
