Letní dům doprovází mladé lidi z dětských domovů na jejich cestě k samostatnému a plnohodnotnému životu

První pracovní zkušenost Emy

Ema byla jedna z prvních, kdo se do individuálního doprovázení zapojil. Díky její motivaci a podpoře jejích blízkých a pracovníků Letního domu byl pro Emu odchod z dětského domova snadnější. U dlouhodobého partnera Letního domu, společnosti Sodexo, dostala Ema nabídku práce. Podařilo se pro ni zajistit také bydlení i zaplnit volný čas.

Práce ve stravovacím provozu ve firmě Sodexo byla pro Emu první pracovní zkušeností. Nástupu do zaměstnání předcházel pracovní pohovor a prohlídka provozu. Ema pracovala na plný úvazek čtyři měsíce. Nyní, když už Ema pracuje „o dům dál“, je čas na zhodnocení, co tato spolupráce přinesla.

Na mé dotazy odpovídá Jana Plessingerová, koordinátorka projektu Spolu o krok dále v Občanském sdružení Letní dům.

Jak za Letní dům hodnotíte zapojení Emy v Sodexo?

Myslím si, že firma Sodexo přišla s velice dobrou myšlenkou a nabídkou, když zprostředkovala Emě zkušenost pracovního pohovoru a prvního zaměstnání. Cením si toho o to víc, že nešlo o materiální dar, ale o podporu mladého člověka v začátcích samostatného života. V době, kdy chodila do zaměstnání, se Ema mohla učit spoustě nových věcí. Pracovníci provozu se jí věnovali při zaškolování, jiní jí pomáhali s vyřizováním dalších náležitostí. Za vlídný přístup a podporu Emy bych chtěla všem zaměstnancům firmy poděkovat.

Co podle Vás tato spolupráce Emě přinesla?

Čtyři měsíce v zaměstnání byly myslím pro Emu plné mnoha nových zkušeností nejen v oblasti vztahů na pracovišti. Podle mého názoru bylo podstatné, že Ema po odchodu z dětského domova nemusela žít v nejistotě – měla zajištěnou práci a první měsíce pevně daný rytmus. Vedle práce na plný úvazek si Ema zvykala na samostatné bydlení, péči o domácnost a na orientaci ve velkém městě. Založila si účet v bance a učila se zacházet s výplatou.
Z mého pohledu byla práce v Sodexo pro Emu jedním ze záchytných bodů a také jakýmsi „tréninkovým“ obdobím po odchodu z dětského domova.

Čtyři měsíce není dlouhá doba…

Někomu se to může zdát málo, ale já si myslím, že vše proběhlo úspěšně a respektuji Emino rozhodnutí jít dál a vyzkoušet nové zaměstnání, získat srovnání. Ema odcházela z dětského domova v devatenácti, v době, kdy většina jejich vrstevníků žije s rodiči.

Vždy si představím sebe. Tou dobou jsem začínala další studium, bydlela u rodičů a přivydělávala si na brigádách. Nemusela jsem se ještě živit. Mohla jsem se učit postupně – od brigády po stálé zaměstnání a vlastní bydlení. I když jsem již několik let samostatná, vím, že když si s něčím nevím rady, nebo přijdu o práci, mám rodinu a přátele, kteří mi pomohou.

Proč Letní dům pomáhá mladým lidem po odchodu z dětských domovů?

Mladí lidé, kteří opouštějí dětský domov, se ocitají v náročné životní situaci. Mají za sebou často jen krátkou praxi z „učňáků“. Chybí jim zkušenosti a podpora rodiny tak, jak ji známe my. Život „na vlastní pěst“ je o to těžší, že z dětského domova odchází do dalekých měst, kde nikoho neznají a kde nemají mnoho přátel. Nemají čas se vše postupně učit. Potřebují nastoupit co nejrychleji do zaměstnání, aby zaplatili bydlení. Nemohou si dovolit ztratit zaměstnání, protože nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Když jim dojdou prostředky, musí vše zvládnout sami.
Obdivuji každého z nich, kdo se dokáže v 19 letech postavit plně na vlastní nohy. Můj názor tedy je, že si tito lidé zaslouží podporu. Proto věřím, že spolupráce Letního domu se společností Sodexo bude nadále pokračovat.

Příležitost ke zhodnocení spolupráce dostává také paní Ivana Roštínská, personální ředitelka Sodexo.

Jméno projektu „Ema“ zůstává, protože ona byla první.

Na začátku jsme se dohodli s Letním domem navázat spolupráci ve smyslu pomoci mladým lidem vstoupit do reálného života a projekt jsme pojmenovali podle Emy. Cítili jsme, že naše myšlenka je správná, smysluplná a v souladu s firemními hodnotami. Po uplynutí několika měsíců již nejde jen o teoretický plán na papíře, o cizí dívku jménem Ema; Ema se stává „naší“ Emou.

Člověk, který vyrůstá v běžném prostředí, si nedokáže ani představit, s čím vším novým Ema musela zápasit. Cizí prostředí, doprava, ranní pravidelné vstávání, nákupy, banka, pošta…
A hlavně zodpovědnost – každý den přijít do práce a odvést výkon, který po něm požaduje nadřízený a kolektiv. Strašně moc věcí najednou, opakující se každý den.

Ema byla vhozena do vody a musela plavat, i když s pomocí. A my jsme pyšní nejen na sebe, ale hlavně na Emu, že to dokázala. Zpočátku byla nejistá, nervózní, nevěděla jak přistupovat ke svým kolegům, kteří ji učili pracovat. Ale cítili jsme, že bariéry postupně mizely. Ema se zdokonalovala v pracovních činnostech, mluvila více s kolegy, dostávala nové úkoly.

Pomohli jsme jí uvědomit si, že práce je nedílnou součástí života. Moc nás těší, že jsme byli ti první. I když už s námi Ema nepracuje, víme, že na nás určitě nezapomene a bude na nás vždy vzpomínat v souvislosti s prvními kroky v samostatném životě.

Rozhodli jsme se pomáhat dalším dětem při vstupu do dospělosti. Jméno projektu Ema zůstává, protože ona byla první. Emě přejeme jen to NEJ, ať prožije krásný život.

Děkuji za rozhovor

Martina Bromová z Letního domu

#inkluze #socialnizaclenovani