Velký sněm

Sedíme ve Wotýpí (jídelní stan) a poklidně svačíme. Najednou se táborem ozve křik: „Co se stalo? Rychle vodu. Doneste někdo vodu! Vodu!“ Vybíháme ven. Na náměstí se sklání vědma nad nějakým indiánem, Kuchuša s Malou náčelnicí ho ukládají na rohož. Bojovník ze sebe souká nějaká slova, dostává napít. „Pomalu, bratře. Mluv pomalu,“ utěšuje ho vědma a otírá mu čelo. Dozvídáme se, že je to posel Apačů. Posílá ho jejich náčelník. Byli dva, ale po střetu s bělochy zůstal sám. Ví jen, že má předat mapu Velkému Bigowathovi, že všude kolem jsou bledé tváře, napadají rudé bratry, je zle…

Náčelník přebírá mapu a nechává posla Apačů odnést do týpí. Rada stařešinů u večerního ohně rozhodne co dál. Život našeho kmene se vrací do starých kolejí, jen sem tam je slyšet zvědavou otázku některého z bojovníků. Zůstává však bez odpovědi. Cár mapy s různými značkami nic nenapoví…

U poradního ohně se večer schází celý kmen. Náčelník hodnotí den, splnění úkolů jednotlivými rody. O tajemném hostu nemluví, zdá se být klidný. To až do chvíle, kdy se ze tmy ozývá bojovný apačský pokřik. K poradnímu ohni Tébiů přichází další Apač. Nikdo neřeší, jak se mu podařilo proklouznout nočními strážemi. Je tu, náčelníkem byl očekáván. Bigowatha ho vítá a kmen se od apačského posla dozvídá o úmyslu bledých tváří vést za každou cenu prérií železnici, o zlých činech bílých, o marném boji rudých bratrů. Proto apačský náčelník svolává všechny kmeny prérie na Velký sněm, kde se dohodnou o své budoucnosti.

Posel předává náčelníkovi další díl mapy. Místo sněmu je tajné a je daleko. Rada stařešinů se rozhodne vyrazit bez příprav hned za úsvitu. Pozvání na Velký sněm Tébiové přijali…Následující dny putují podle mapy a protože neměli čas se připravit, musí si cestou zajistit potravu i nezbytné potřeby k životu. Brodí se bažinami, plují po řekách, šplhají po skalách, střetávají se s bledými tvářemi, někdy prchají, jindy bojují…Jsou už blízko cíle, a Velký Bigowatha proto poslední den cesty rozhodne, aby se kmen rozdělil a na místo sněmu se vydaly rody samostatně. Jen tak bude zajištěno, že alespoň některý z rodů dosáhne cíle a Tébiové budou na Velkému sněmu zastoupeni. Bledé tváře slídí po celé prérii, nelze riskovat…

Rody dostávají mapy a „znaky“, kterými je vyznačena poslední část cesty.
Znaky představují fotografie různých míst z okolí tábora, tato místa jsou přibližně zaznamenána i na mapě. Na oněch místech jsou kartičky s písmeny. Rod má tabulku, do které písmena zaznamenává. Nejmladší bojovník z rodu nese mapu, tabulku a fotografie. Rod je vyzbrojen papírovými koulemi. V hracím poli se však vyskytují běloši (představuje je vedení tábora), jsou rovněž vyzbrojeni papírovými koulemi a mají několik fotografií, mají mapy s vyznačenými nalezišti. Narazí-li rod na bělocha, je boj. Rod musí uchránit svého nejmladšího bojovníka, který je rodovým nosičem. Pokud je on bělochem zasažen, rod prohrává. Musí zazpívat svůj válečný pokřik, aby nejmladšího vyléčil. Běloch zatím prchá a rod se zdrží… Pokud rod zasáhne bělocha, může si vybrat některou z fotografií označených míst (nedostal je totiž všechny), potřebuje mít všechny fotografie, aby našel všechna písmena…Je určen časový limit hry, dány pokyny k hranicím hry poměrně rozsáhlého území, nezbytná poučení týkající se bezpečnosti a zdraví a závěrečná táborová hra je odstartována…

Znáte ten pocit, když všichni vyrazí na vámi připravenou hru a vy zůstanete v táboře, nervózní jak malí Jardové, jak to dopadne, jak si to zahrají, jestli není někde nějaký zádrhel… Vydržíte to pár minut a vyrážíte do terénu za nimi, alespoň jako tichý „sledovatel“. V tu chvíli neřešíte, že je potřeba sbalit sporťák, že nejsou ještě připraveny všechny diplomky, že zítra se už bourá… Letos se naštěstí obětovala Červík a zůstává v táboře. Náčelník Šiša už dávno slídí v terénu, hned za ním vyrazil Buk, který má nemocná záda, a tak nemůže hrát bělochy. Jenže to už nemohl vydržet v táboře, měl tak lítostivý a zoufalý výraz, že mu Bigoněk vymyslel vlastní hru. Dostal další fotky, má zkontrolovat jestli je vše na místě, ale nikdo, nikdo ho nesmí vidět, ani indián, ani běloch. (Myslíte, že se mu to povedlo?)

Za chvíli přijíždí Linda, přímo ze služby ve špitálu. Pár informací, o co jde, a maže do lesa za ostatními. Taky jdeme. Procházíme tiše stanoviště v blízkosti tábora, já se snažím najít podle fotek ona místa. Mám to jednodušší, Bigoněk mi radí, přece ví kam to schoval, ale mít jen tu mapu, nevím… Napadá nás běloch Hak a rychle líčí zážitky z boje, vzápětí se k táboru stahuje i Šiša, dozvídáme se další podrobnosti a už jsme v klidu… Závěrečná hra se podařila. Rody se vrací v limitu, je spokojenost, zahráli si a nejsou smutní ani ti, kteří skončili až poslední…

Podařil se celý tábor. Vyšlo nám počasí, na táboře se vystřídali všichni staří, takže jsme zas byli spolu, děcka byla skvělá, mlaďoši suproví. Rostou nám nové osobnosti. Celotáborovka taky vyšla. Je to už 24. letní tábor našeho oddílu a byl jeden z nejlepších. Kromě spousty her, u kterých se vystřídali všichni mlaďoši, se zvládly všechny naplánované praxe – laso, vzduchovka, lukostřelba, první pomoc, rostlinky i lakros, byl čas i na naše Tapa sa (kroužky) nebo-li ručnění, zpívalo se, byly noční hry, táboráky a vůbec poprvé se spontánně rozjelo plnění odborek, takže odjíždím s prázdnou krabičkou, tolik jich bylo uděleno… Parta byla skvělá . Fakt to byl suprový tábor.