Co myslíte, mohl by mít symfonický orchestr někdy něco společného s hvězdárnou? Budete se asi divit, ale mohl. A mohla by mít taková hvězdárna pak časem namísto vážné hudby něco společného pro změnu s mimoškolní výchovou dětí a mládeže a snahou o kvalitní naplňování jejich volného času? Správnou odpovědí je znovu ta kladná. Důkazem budiž existence Hvězdárny a radioklubu lázeňského města Karlovy Vary, o. p. s., jejíž ředitel Miroslav Spurný poskytl serveru Adam následující rozhovor..
Jak byste charakterizoval Hvězdárnu a radioklub lázeňského města Karlovy Vary? A jaké byly její začátky?
Přišel jsem na hvězdárnu v Karlových Varech v roce 1993. Tehdy fungovala pod městským kulturním střediskem, které se v roce 1995 transformovalo na Karlovarský symfonický orchestr. Hvězdárna se tudíž stala takovým zvláštním zařízením, a to i v celosvětovém měřítku: Byli jsme hvězdárnou symfonického orchestru…
Protože v rámci tohoto subjektu byla přímá práce s dětmi velmi problematická, tak jsme se v roce 1996 dohodli, že se staneme členy Duhy (Duha je členem České rady dětí a mládeže, zkráceně ČRDM, pozn.). Vzniklo sdružení, které dosud existuje, má své členy a svůj program; jeho neoficiální název je stále ještě Duha Astra. V roce 1997 jsme ale byli převedeni pod městský úřad, kde hvězdárna fungovala zhruba dalších šest let. V roce 2003 se Městu Karlovy Vary podařilo založit obecně prospěšnou společnost s dlouhým názvem: „Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary“. 
V něm jsou vlastně spojeny dva subjekty, pro které jsme vytvořili dvě nezávislá střediska. Tím jsme zaštítili jednak mládežnickou činnost pro radioamatéry, a jednak hvězdárnu, která se tam odpoutala od Magistrátu, jehož byla do té doby součástí, a stala se samostatným zařízením a mohla vyvíjet svoji činnost včetně práce s mládeží. Abychom tento stav pojistili úplně dokonale, stali jsme se vzápětí členem krajské rady dětí a mládeže i České rady dětí a mládeže. Takže taková je ve stručnosti historie toho, jak jsme k té své ópéesce vůbec přišli.
Hvězdárna je, jak už jste říkal, členem Krajské rady dětí a mládeže Karlovarského kraje, ČRDM, účastní se Bambiriády, a přece není klasickým dětským sdružením typu Skaut, Pionýr, Mládež Českého červeného kříže… V čem tedy tkví ten rozdíl?
O. p. s. není občanské sdružení, v tom je ten zásadní rozdíl. Tenhle „hybrid“ je vlastně typem společnosti, který je na hraně mezi „normálním“, běžným, neziskovým subjektem a podnikatelským subjektem. Už to, že je zapsán v Obchodním rejstříku, a přitom jde o neziskovou společnost, je podstatný rozdíl. V našem statutu je pak definován obsah hlavní činnosti i vedlejší (podnikatelské) činnosti. Velmi nám tato forma může pomoci při hledání programů, do kterých podat projekty spolufinancované ES. Pro nás je ópéeska asi nejlepším řešením; „Město“ původně zvažovalo, že z hvězdárny udělá příspěvkovou organizaci, a nakonec od ní ustoupilo a zvolilo právě tuto právní formu. Pro nás měla tu výhodu, že jsme mohli odbourat veškeré problémy, které nám činilo občanské sdružení ve vztahu k vlastníkovi objektu nebo provozovateli, kterým byl magistrát města. Sloučením do jednoho subjektu se naše situace de facto zjednodušila.
Kolik má Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary vlastně členů?
Obecně vzato, je to čím dál tím horší, protože aktivního zájmu dětí na Karlovarsku dost ubývá. V současné době se snažíme aktivně nabízet svůj program, jezdíme po školách, vyhlásili jsme i soutěž pro děti… Bohužel, zdá se, že děti daleko raději sedí u počítače a nejeví o naši činnost příliš velký zájem. A s tím právě souvisí, že se pokoušíme o něco, co tady v Evropě nikdo nedělá – aspoň o tom nevíme: Začali jsme totiž v roce 2004 jako první dělat on-line astronomická pozorování po internetu. 
Jde o to, že na síti běží pozorování pomocí dalekohledu a lidé připojení k internetu se mohou tímto způsobem na oblohu dívat… Ale to jsem odbočil.
Celkový počet našich členů, včetně radioklubu a astronomických kroužků, se teď momentálně pohybuje kolem třiceti pěti. Do věku osmnácti let je jich, tuším, kolem dvacítky a zbytek jsou většinou už vysokoškolští studenti. Na víkendovkách, které pořádáme jednou do měsíce, bývá standardně zhruba tak deset, dvanáct dětí. A na každém běhu námi pořádaných letních táborů naštěstí vždy mezi 20 – 30 účastníky.
Myslím, že náplň vaší činnosti dost dobře vystihuje již samotný název , ale stejně: Mohl byste říci, co na víkendových akcích, případně na táboře mohou členové vaší organizace zažít? Co je tam čeká?
V podstatě se snažíme dostat děti trochu do přírody, ke klasickému pozorování oblohy okem, jakkoli je dnes astronomie hodně „prohnaná“ počítači, s nimiž děti přicházejí do styku velmi často. Naší hlavní náplní je tedy vzdělávání v oboru astronomie: chceme děti naučit vnímat oblohu, jak se otáčí, a ukázat jim souhvězdí a známé objekty, které na ní mohou vidět.
Od roku 1993, kdy jsme začali pořádat tábory, jsme také každý rok lepili nějaký model, jednou Hubbleův teleskop, podruhé raketoplán… Máme také dětmi vyrobený nádherný model sluneční soustavy, který je i hlavním exponátem naší nové výstavy.
Ještě v době, než se rozběhl internet, jsme na táboře vymýšleli táborové noviny a zkoušeli jsme vydávat časopis. Pak přišlo na řadu rádio – provozovali jsme táborový rozhlas. Asi po dvou letech se nám potom podařilo zprovoznit střihací kartu, a prostříhali jsme dokonce vlastní televizi. Tehdy to děti lákalo, dnes je toho všude plno a ony inklinují spíše k vlastnímu táboření pod stanem. Zapojili jsme je mimo jiné i do tvorby pohádek. 
Děcka na táboře také vytvářela různé pořady, jeden z nich dokonce v současné době slouží jako program pro třetí a čtvrté třídy základních škol… Podařilo se nám rovněž za přispění dětí zpracovat několik knížek do podoby celotáborových her; cílem přitom bylo, aby děcka poslouchala vyprávěný příběh a jitřila si tím trochu svoji fantazii. Na děj pochopitelně navazovaly především astronomické úkoly, které z příběhu vyplývaly… Takto máme zpracovány asi čtyři nebo pět knížek. Naše činnost je tedy jakýmis mišmašem všeho možného, opravdu to není jen klasické sezení u dalekohledu.
Jakého úspěchu, ať už v oblasti astronomických pozorování, nebo radioamatérismu si osobně nejvíce ceníte?
To je velmi těžké, ono je toho strašně moc, co se za posledních patnáct let, od chvíle, kdy jsem na hvězdárnu přišel, udělalo. Nejvíc si ale cením asi toho, když na mě po deseti letech najednou někde znenadání vykoukne známá tvář, která samozřejmě není už tak úplně poznat, a řekne: 
„Jste to Vy? Byl jsem na vašem táboře, bylo to tam bombastický…!“ Takovéhle zpětné ocenění mi udělá velkou radost. A pak si samozřejmě velmi cením toho, když se nám podaří získat pro naši činnost opravdového „srdcaře“ s nefalšovanou chutí něco dělat; takový se najde v průměru tak jednou za tři, čtyři roky.
S jakými organizacemi často a rádi spolupracujete, jsou-li takové?
Je jich celá řada. V současné době (před Bambiriádou, na níž se HRLMKV významně prezentuje, pozn.) se snažím spolupracovat s Českou radou dětí a mládeže a s krajskou radou dětí a mládeže. Pak je tu Krajská knihovna Karlovy Vary a samozřejmě Magistrát města Karlovy Vary se svým odborem lázeňství a kultury. A také dům dětí a mládeže, televize Duha a Karlovarský, respektive Západočeský rozhlas, s nímž jsme ve velmi dobrém kontaktu. Spolupracujeme i s řadou škol, kde pořádáme přednášky – naposledy se ZŠ Konečná. Nesmím zapomenout na Českou astronomickou společnost, jejíž jsme členy… Takže: snažíme se spolupracovat se všemi, kdo o to mají zájem.
Cítíte nějakou podporu ze strany radnice, úřadů, soukromníků? Přihlásil se vám třeba někdo s tím, že by vám nabídl nějaký sponzorský dar?
Cítíme podporu z mnoha stran. Město Karlovy Vary nás podporuje asi nejvíc, to je de facto náš hlavní sponzor, protože jsme v jeho objektu, který provozujeme. Podporují nás i některé hotely ve městě a některé firmy. Nesmím zapomenout na velmi důležitého strategického partnera, a tím je planetárium, respektive Astronomická společnost Most v čele s panem Zdeňkem Tarantem; dále mohu jmenovat třeba Jihlavskou astronomii, těch subjektů je hodně. Navázali jsme dokonce kontakt s Hvězdárnou v Michalovciach na Slovensku.
Hvězdárna v Michalovcích je tedy vaše partnerská organizace na Slovensku?
Dalo by se to tak v podstatě říct. Hvězdárna v Michalovcích je příspěvkovou organizací kraje, která působí v podobném rozsahu, jako my: kromě pobytových akcí a táborů se lidé v ní věnují své běžné činnosti, exkurzím ze škol a večernímu provádění návštěvníků. A jsou i ve zhruba stejně velkém městě.
Co významnějšího chystáte nebo jste už přichystali letos? Co vás čeká důležitého?
První velká akce nastala 21. dubna, kdy se hvězdárna po 45 letech slavnostně znovuotevřela a kdy jsme – řekl bych, že velmi „profesionálně amatérským“ způsobem – dali dohromady novou expozici. 
Je v ní například i úlomek meteoritu, který se nám podařilo získat, ale i další zajímavé exponáty, které jsme na jiných hvězdárnách zatím neviděli. Zahajujeme také prodej turistické známky, což je, myslím si, docela dobrá věc: podařilo se nám totiž obhájit tezi, že nám taková známka patří, neboť jsme turisticky atraktivní místo… Konec května je pro nás ve znamení Bambiriády, v červnu pak následují – už několikátým rokem – pobyty škol na naší táborové základně. Na ně naváží čtyři běhy táborů, které pořádáme pro děti ve věku od osmi do patnácti let. Pak bude chvilku „klid“, než vypukne Světový kosmický týden, a na podzim připravujeme také finalizaci cizojazyčných programů pro cizince, které jim nabídneme od Lázeňské sezóny 2009.
Chtěl byste Vy sám závěrem ještě něco dodat?
Chtěl bych touto cestou moc poděkovat sdružení Duha – třeba za to, jakou péči nám věnovalo v době, kdy jsme patřili pod symfonický orchestr a i nadále věnuje. To je jedna z věcí, která nám skutečně strašně pomohla. My jsme se – a je to paradoxní – o Duze dozvěděli v Německu, kde jsme byli na partnerské výměně. Řekli nám o ní lidé, kteří tam tehdy z Duhy byli – jmenovitě třeba Mirek Prokeš – a nabídli nám v ní členství. A já se přiznám, že jsem těm lidem neskonale vděčen. 
Stejně tak, jako jsem vděčen radioamatérům – za to, že nás vzali mezi sebe, že já sám jsem se stal díky nim radioamatérem, že jsme založili vlastní radioamatérský kolektiv. Ono to poděkování by patřilo celé řadě lidí, včetně úředníků „na městě“, kteří nás od roku 1993 neustále vydatně podporují, a to nejen materiálně, ale dá se říci, že i psychicky. Poděkování by si zasloužil prakticky každý, s kým jsem přišel do styku; každý, kdo o naší organizaci neřekl: „To je k ničemu, zrušte to.“ Moc bych si přál, aby se nejrůznější mládežnická sdružení „udržela při životě“ – a samozřejmě bych je rád pozval k nám na hvězdárnu, kde jim po dohodě nabídneme kvalitní program. Kromě táborové základny pro 38 osob máme k dispozici i ubytovnu o jedenácti místech, takže v objektu hvězdárny se dá být i přes noc.
Děkuji za rozhovor.
