Tonya Graves na návštěvě v Permonu

    Zpěvačka Tonya Graves, tvář kampaně „Každý jsme jiný, všichni rovnoprávní“, navštívila Dětský domov Permon, který se nachází v malebné přírodě ve Vestci – Hříměždicích u Příbrami. Jde o dětský domov se školou, který je určen dětem – cizincům, které se ocitly v České republice bez doprovodu svých rodičů či jiných blízkých osob. Posláním zařízení je poskytnout jim co nejlepší možnou péči, pomoci překonat komunikační bariéry, zorientovat se v českém prostředí a také pomoci nalézt jejich rodiny a blízké.

    Tonya Graves na návštěvě v Permonu

    Návštěvu po areálu provází vedoucí vychovatel Drahoslav Česák spolu s metodikem zařízení Jaroslavem Prouzou. Permon je jednou z částí Zařízení pro děti – cizince a Střediska výchovné péče, k němuž patří i pražský Diagnostický ústav (Modrá škola). Bylo založeno v roce 2004 z nutnosti plnění mezinárodních úmluv, ke kterým se Česká republika zavázala, zřizovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Děti do zařízení přiváží cizinecká policie z azylových center – nejprve jsou umístěny v Modré škole, kde se zjišťuje jejich psychický stav a úroveň znalostí. V Praze jsou 2 měsíce a poté jsou přemístěny do Permonu, kam mezitím jezdí na návštěvy aby si zvykly. Kapacita Permonu je 48 dětí, za rok se jich tu prostřídá kolem 130 ve věku od 3 do 19 let. Součástí zařízení je škola s rozšířenou výukou češtiny, část dětí dojíždí do škol v blízkém okolí. Prostředí domova je velmi příjemné a útulné a na první pohled tu dětem nic nechybí. „Je to tu takové barevné a veselé, moc se mi tu líbí“, říká Tonya a vzpomíná na svá školní léta v Americe, odkud pochází. Je zajímavé pozorovat soužití dětí z různých částí světa, jejichž společným domovem se stala Česká republika a dorozumívací řečí čeština.

    Tonya Graves na návštěvě v Permonu

    Je odpoledne a některé děti jsou ještě ve škole. Ostatní si návštěvu zvědavě prohlížejí, někteří se ostýchají, jiní ochotně ukazují svoje pokojíčky. Chodbou se line vůně jídla připravovaného chlapci z Číny a Vietnamu, kteří jsou výbornými kuchaři. Později začíná pravidelná komunita – setkání všech obyvatel domova, na kterém jsou tentokrát přítomni i hosté – kromě Tonyi Graves také pracovnice z Organizace pro pomoc uprchlíkům, které do Permonu několikrát týdně dojíždějí, připravují pro děti volnočasové aktivity a pomáhají jim s nejrůznějšími věcmi. Na začátku komunity všichni tradičně zpívají českou písničku a poté společně hodnotí uplynulý týden. Děti návštěvě sdělují v češtině své jméno, odkud pocházejí a jakou mají rády hudbu. Na oplátku Tonyu zahrnou nejrůznějšími zvídavými dotazy. Zajímá je, odkud pochází ona, proč se rozhodla zůstat v Čechách, jaké je její oblíbené zvíře nebo české jídlo. Tonya vypráví o tom, jak přijela před 11 lety z Ameriky do Čech na návštěvu a už tu zůstala. Rozpovídá se o životě v Čechách, své práci, rodině a malém synovi. Na závěr pak vyslyší přání dětí a zazpívá jim.

    Tonya Graves s dětmi v Permonu

    Tonya Graves sama projevila přání navštívit právě Permon a seznámit se s jeho dětskými obyvateli, kteří pocházejí z nerůznějších koutů světa. Žijí tu chlapci a dívky ze zemí jako je Kongo, Vietnam, Čína, Kamerun, Angola, Nepál, Egypt, Mongolsko, Gruzie, Irák nebo Arménie. Příjezd vzácné a milé návštěvy způsobil mnoho zvědavosti, nadšení i otázek na obou stranách. Za usměvavými tvářemi dětí se však nachází mnoho smutných příběhů a nelehkých osudů. Jen těžko si asi lze představit, co prožili chlapci z afrických států, kteří bojovali jako děti v armádě. Údiv vzbuzuje i neuvěřitelný příběh dvou kamarádů, kteří do Čech přijeli až z Moskvy na kolech. Plánovali původně dojet do Portugalska, nakonec byli zadrženi u Plzně. Je zde i chlapec z Kamerunu, který do České republiky utekl cíleně se snem hrát tady fotbal. Nyní studuje v Praze gymnázium a přes týden bydlí na internátě. Některé příběhy mají šťastný konec jako v případě dívky z Konga, která se po peripetiích dostala za svou nalezenou maminkou do Paříže. Tonya se o jednotlivé osudy a příběhy dětí živě zajímá a nejen ji asi napadá otázka, jakým směrem se budou dále ubírat…

    Foto Michal Fajfr

    Autor