Czech Youth Delegation – aneb návštěva Jižní Koreje

    Naše milé průvodkyně - Zlatka a So-Yeon. V pondělí 24. října 2005 navečer skupina šesti zástupců české mládeže (neziskové organizace byly nejsilněji zastoupeny Skautem – v počtu dvou osob, dále potom byla každá organizace zastoupena jedním člověkem – AVZO TSĆ ČR, Duha, Mladí křesťanští demokraté, Liga lesní moudrosti) a čtyř delegátů z MŠMT (přesněji pana náměstka Hrdého a tří zástupců odboru pro mládež) usedala do obrovského letadla, které nás během deseti hodin nepřetržitého letu mělo přenést přibližně 8 500 kilometrů na východ, přesněji řečeno na mezinárodní letiště Incheon v Jižní Koreji. V předtuše sedmi hodinového posunu a v důsledku napjatého očekávání a nedočkavosti většina z nás usnula a probudila se krátce po úterním poledni, kdy jsme přistávali na korejském poloostrově.

    Poslední chvíle v buddhistickém klášteře - tradiční oblečení už jsme sundali, tak už jen společný snímek.

    Hned po opuštění příletové haly nás „odchytla“ naše celopobytová průvodkyně So-Yeon s překladatelkou, jejíž korejské jméno si snad nikdo nezapamatoval, ale zato známe její české jméno – Zlata. Po krátkém uvítání jsme nasedli do připraveného autobusu a cestou do Samsung Electronics začal náš desetidenní nabitý program, během něhož jsme poznali, jak korejskou současnost, tak i minulost a nahlédli jsme i do budoucnosti.

    Muzeum budoucnosti
    Mezi „minulostní“ body programu patří jednoznačně návštěva starého královského paláce, muzea venkova a živoucího venkovského skanzenu. „Budoucnostní“ část obsáhla návštěva Ubiquitous Dream Hall (muzeum budoucnosti), kde jsme pronikli do tajů inteligentního domu, který vše ovládá podle virtuálního programu a hlasových pokynů majitele (počínaje otevřením dveří, přes vyřizování korespondence a hlídání obsahu ledničky, až po virtuální navigaci do obchodu a platbu přes skener). Vedle domu stála i zastávka schopná najít nejbližší spoj hromadné dopravy v podstatě kamkoliv a v průběhu čekání pouštět filmy. Na cenu jsme se raději neptali:-) Také nám ukázali dotekový přenos vizitek a počítače, které si lze obléci.

    Pohled na Soul z 63 Building. Z těch „současnostních“ částí programu je třeba zmínit návštěvu českého velvyslance pana Smetánka, který nás přijal hned druhý den pobytu; výstup na 63 Building (nejvyšší budova v Soulu měřící 264 metrů – naštěstí nás nahoru i dolů vezl výtah) a vystoupení NANTA. To nás čekalo poslední večer (skupina čtyř lidí – kuchařů, která měla za úkol „připravit svatební hostinu“… nevím přesně, jak se jim říká, ale ti lidé hrají na všechno hudebně netypické – počínaje zvukem nože při styku s prkýnkem a konče boucháním košťat do podlahy, a do toho spousta pohybu a tance). Jenom naše skupina kvitovala smíchem místa s fotografickým „kimchi“ (český ekvivalent je „sýr“) a chrápajícího kuchaře;-). Také jsme navštívili několik korejských škol – středních i univerzit.

    Na hodině češtiny
    Čas pro návštěvu Koreje byl vybrán opravdu dobře - příjemné počasí, krásně zbarvené listí... Za zvláštní zmínku stojí návštěva fakulty českého a slovenského jazyka na Hankuk University of Foreign Studies. Uvedli nás do třídy, kde probíhala výuka prvního ročníku. Usadili jsme se do řady lavic proti nim a začalo povídání a vyptávání v češtině. Bylo trošku komplikované ostychem korejské strany (jak jsme se postupně dozvídali, byl způsobený tím, že případě neúplné jistoty, raději mlčí), ale přesto jsme měli možnost poznat, jak kvalitně zvládají českou gramatiku. Také nám ukázali učebnice českých reálií, která byla z největší části česká 🙂 s občasnými korejskými vysvětlivkami a na konci byl česko-anglicko-korejský slovníček. Podle vysvětlení české učitelky (celkem na této fakultě učí tři čeští profesoři a profesorky, slovenština je zastoupena jedním vyučujícím, zbytek jsou korejští profesoři) je angličtina z hlediska vysvětlení tajů slovanské gramatiky velice důležitá, a protože se angličtinu učí již od deseti let. Každý rok se hlásí třicet studentů s velkými sympatiemi k České republice. Studia dokončí zhruba třetina, což je s ohledem na charakter jazyka poměrně slušná bilance. Ti, co vystudují, většinou cestují do Čech nebo na Slovensko pracovat pro korejské firmy (viz. například aktuální stavba pobočky Huynday v Ostravě).

    Klasické neziskovky neznají
    Úterní přivítání v Národní komisi mládeže bylo rychlé, ovšem k získání prvotních informací o korejském systému práce s dětmi a mládeží čas stačil. Více informací nám dodala páteční návštěva skautů, kde jsme postupně zjišťovali, že žádná komplexní organizační struktura jako u nás neexistuje, a že v podstatě ani pojem neziskové organizace neznají (částečně se ve všem angažuje stát). Doplňující informace nám potom poskytli v Národním mládežnickém centru v Pyeongchangu, které v podstatě funguje jako škola v přírodě. Jednotlivé školy z celé Koreje se tu střídají po 2 – 3 dnech pronikání do tajů pobytu v přírodě a pohybových volno-časových aktivit.

    Největší zážitek? Snídaně!
    Snídaně v buddhistickém klášteře. Nesmím zapomenout ani na přírodní část programu. Navštívili buddhistický chrám a na jeden den a noc jsme se stali jeho součástí. Půjčili nám oranžové hábity ve stylu těch mnišských, provedli nás po chrámovém komplexu, jedli jsme v jejich kantýně, účastnili se i modliteb (poklony nás naučili hned na úvod). Ovšem největší zážitek byla snídaně! Vstávali jsme před čtvrtou hodinou, dorazili na ranní modlitbu, a po přinesení čtyřech mističek čekali na snídani. Nabírali jsme si ze společných nádob rýži, přílohy a polévku z řas. Množství záleželo na nás, ale vše jsme museli zkonzumovat doslova do posledního zrnka, protože voda, kterou se „nádobí“ mylo se lila do společné nádoby. Pokud by se tam náhodu objevila byť i polovina sezamu, museli bychom si v případě, že bychom byli regulérní mniši, tuto vodu mezi sebou rozdělit a dokonzumovat. Ani kousek poživatin nesměl být ve vodě proto, aby i ďábel Agi měl možnost se nasytit. Jeho tělesná konstituce totiž sestává z velké hlavy a těla, ale krk má úzký, proto jím projde pouze čistá voda. A samozřejmě také proto, aby ani kousek těžce vydobyté potravy nepřišel nazmar.

    Na salátové listy se zpravidla nejprve položí kus masa a nějaké ochucující omáčky, pak se zarolují a teprve potom sní. Někdo to má ale radši rovnou a jen tak, aspoň si otestuje, jestli už opravdu dokonale ovládá jídelní hůlky. Tím jsem se konečně dostala k jídlu. Bylo zvláštní. Rýže byla nedílnou součástí snad každého korejského jídla, k tomu byly přidávány přílohy (jak zeleninové, tak i masité, jedlé i pálivé) a nesměla chybět ani polévka většinou z mořských řas. Používání hůlek se dalo s trochou cviku po krátké době zvládnout (ale pro jistotu jsme měli po ruce ještě alespoň vidličku:-)). Netypická korejská kuchyně moc nesedla našim žaludkům a tak jsme si vyžádali alespoň občasné stravování v restauracích západního typu.

    Smrkání na veřejnosti je neslušné!
    K pikantnostem pobytu patří zkoumání tlačítek u záchodového prkénka. Díky jednomu tlačítku utrpěly (nezávisle na sobě) dvě účastnice pobytu velký šok: povedlo se jim částečně vytopit WC. Další zajímavou zkušeností byl pobyt v rodinách. Pro některé příjemná zkušenost, pro jiné téměř hororový zážitek, ale stál také za to. Zvláště moje a Markétino spaní na posteli s vyhřívanou žulovou deskou. Velkým zážitkem byl i autobusový výlet do demilitarizovaného pásma. Také mě překvapil fakt, že pohledy jsou velice nedostatkové zboží, a dají se sehnat pouze v tržnicích (na turistických místech jako u nás nejsou k mání).

    Pobyt to byl rozhodně zajímavý a plný velkých zážitků a nových zkušeností. Alespoň částečně jsme pronikli do tajů unifikované korejské kultury, struktury a mentality (např. barevná auta jsme spočítali na prstech rukou – pro představu 12 červených, 2 modrá, 1 hráškově zelené…zbytek byla auta černá, stříbrná a bílá), které nás mnohdy překvapily nebo přímo šokovaly (smrkání je pro ně neznámý a neslušný pojem, a vysmrkat se jinde než v záchodové kabince je velké společenské faux pas). Věřím, že jsme si všichni pobyt v rámci možností užili, získali spoustu užitečných informací a máme z něj nejvíce skupinových fotografií;-)

    Autor