Přinášíme závěry, které vyplynuly z 10. semináře k plnění Úmluvy o právech dítěte v ČR, kterého se zúčastnila téměř stovka zástupců nestátních organizací a různých institucí z celé republiky. Seminář proběhl 1. 2. 2005 v Parlamentu a o jeho jednání jsme vás již informovali.

    Sekce Sociální a zdravotní problematika

    • Je třeba vypracovat Národní akční plán naplňování Úmluvy v ČR včetně konkrétních termínovaných úkolů.
    • Vytvořit ústřední orgán státní správy s dostatečnými kompetencemi, který bude komplexně řešit problematiku rodiny a dětských práv včetně např. domácího násilí jako meziresortního problému.
    • Podporovat vznik postgraduálního a celoživotního vzdělávání u odborných pracovníků státních i nestátních organizací, včetně právníků, soudců a dalších, a to pokud se týče problematiky psychologie i práva.
    • Zvýšit kapacitu mediátorů, rodinná mediace je specifická a neměla by se směšovat s ostatními druhy mediací (např. v ostatních právních sporech).
    • Řídit se dobrým příkladem z různých publikací a ze zkušeností ostatních.
    • Je třeba zajistit systémovou komplexní diagnostiku a terapii u dětí i dospělých v tísni. Zvláště pak těch, kteří jsou oběťmi domácího násilí, tzn. poskytnout dítěti i agresorovi komplexní terapii, aby po ní byl možný kontakt bez násilí a jejich role mohly pokračovat.
    • Mediace a terapie se vzájemně nevylučují, nýbrž se doplňují. Mediace pomůže odstranit problém, terapie pomůže odstranit návyk agresivního chování v komunikaci.
    • Zavést monitoring ohrožených a postižených dětí, který pomůže včas detekovat ohrožené dítě.
    • Každé dítě v ČR bez ohledu na svůj status by mělo mít nárok na bezplatné čerpání zdravotní péče, včetně dětí imigrantů či „dětí ulice“, které se vymykají systému zdravotní péče.
    • Nízká sociální úroveň rodiny je důvodem k sanaci rodiny, nikoliv pro odebrání dítěte z rodiny.
    • Rodinná politika by měla být odvozována zejména od podpory rodiny, důraz by měl být kladen na výchovu dětí a posílení informovanosti a participace, prevenci chudoby, činnost nejrůznějších zařízení, které podporují rozvinutí rodičovského potenciálu, např. nízkoprahových středisek, klubů pro maminky apod. Je třeba zabezpečit ekonomicky zabezpečit rodiny s velmi nízkými příjmy, které v přepočtu na osobu znamenají, že se rodič s dítětem ocitá v pásmu chudoby (zvážit výši životního minima dítěte ve vztahu k výši životního minima dospělého).

    Sekce Volný čas

    • Úmluvu o právech dítěte chápeme jako komplexní právní i etický dokument s významným aspektem výchovy dětí a mladých lidí k občanství, přičemž v praxi je často narušována vyváženost mezi ochranou dítěte a jeho právem na svobodný rozvoj osobnosti. Za důležitý pokládáme i přínos spoluúčasti a spoluzodpovědnosti dětí za naplnění jejich práv.
    • Konstatujeme nedostatek zájmu veřejné sféry o volný čas dětí a mládeže a o ty, kteří s nimi pracují. To souvisí s nedoceněním pozice dětí a mládeže i s nízkou společenskou prestiží těch, kteří se ve volném čase dětmi a mládeží zabývají. Důležité je vyvážené působení rodiny, školy, nestátních subjektů i podíl dětí a mladých lidí samých.
    • Práce subjektů zabývajících se činností ve volném čase je důležitou příležitostí pro prevenci negativních jevů, ke zprostředkování vědomostí, dovedností a postojů nezbytných k účinnému uplatňování práv obsažených v Úmluvě, tedy i občanských kompetencí. Nezastupitelnou roli zde hraje i odpovídající příprava učitelů a ostatních pedagogic-kých pracovníků.
    • Za významný moment pokládáme využívání spoluúčasti dětí a mládeže na životě školy, rodiny i místa bydliště.
    • Pociťujeme jako závažný nedostatek absenci národního akčního plánu a koordinačního orgánu zabývajícího se právy dítěte na celostátní úrovni, právě tak jako absenci obecně závazného právního předpisu, soustřeďujícího zájem na práva (např. zákona o dětech a mládeži).
    • Přijmout zákon o ochraně dětí před škodlivými vlivy v médiích.

    Sekce Vzdělávání

    Konečně byl přijat nový školský zákon (č. 561/2004 Sb.), přednostně diky iniciativě poslankyň a poslanců kodifikující zásady moderní pedagogiky. Tím je dána právní závaznost modernizace vzdělávání pro všechny pedagogické pracovníky a pro ředitele škol pak odpovědnost za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání v tomto smyslu.

    Zákon může být ovšem jen „právní páteří“ proměny ve vzdělávání pro potřeby člověka 3.tisíciletí. Rozhodující bude změna v myšlení lidí, v přístupu pedagoga k žákům, v netradičním způsobu vzdě1ávání.
    Orientace dalšího vzdělávání ped. pracovníků na osvojení a uplatňování poznatků moderní pedagogiky musí být proto přednostní a trvalá.

    Měnit způsob přípravy budoucích pedagogů by měly i vysoké školy připravující učitele.
    Významnou roli ve „vzdělávání vzdělavatelů“ by měla sehrát síť inovativních škol, které už nyní pracují moderním způsobem. Měly by se stát „uzlovými“ centry vzdělávaní a výměny zkušeností z postupu modernizace vzdělávání na všech školách.

    Přípravné i další vzdělávání pedagogů nemůže spočívat jen v osvojování moderních pedagogických „technik“. Musí dát i dostatečný filozofický „nadhled“ nad každodennost obtížné práce s mládeží, „pedagogický optimismus“ motivovaný vědomím, že vzděláváním mladé generace pracují pro budoucnost – budoucnost této země i celé planety.

    Totéž se týká vlastně všech dospělých; nejen těch, kdo přímo pracují s dětmi a mládeží. Od tvůrců a vykonavatelů státní a světové politiky až po rodiče dětí – všichni dnešní dospělí odpovídají za budoucnost, v níž dnešní mladá generace od dnešních dospělých převezme osud světa lidí i přírody do vlastních rukou.

    Cíle a úkoly lidstva ve třetím tisíciletí shrnula miléniová deklarace OSN v roce 2000. A Zvláštní Valné shromážděni OSN o dětech (2002) vytyčilo úkol vytvářet svět pro děti – s dětmi. Nejen Výbor OSN v doporučeních našemu státu ke zprávě ČR o plnění Úmluvy o právech dítěte proto doporučuje, že by všichni dospělí měli být seznamováni s touto mezinárodní úmluvou, jejím smyslem: že jde o závazek státu, dospělých, vůči dětem – pečovat o ně a ochraňovat je jako lidské bytosti slabší, nedospělé, ale umožňovat jim vrůstat do společnosti, už od mládí se podílet na ovlivňování záležitostí, které se jich týkají – v rodině, ve škole, obci, ve státě, kde žijí…, připravovat se na roli,jež jim připadne v dospělosti, už od dětství.

    Proto je velice důležité posilovat úlohu dětských parlamentů, které připravují mladé silné jedince na život. Umožňuje jim aktivně se zapojovat do společnosti, vyjadřovat své názory, ale i teorii přenášet do praxe v podobě svých vlastních akcí a činů.

    K tomu se ale musí vytvářet příznivé prostředí, které ovlivňují pedagogové, státní úředníci, vlastně všichni dospělí…

    To jen zvýrazňuje, jak velmi záleží na dnešní generaci vzdělavatelů mládeže, jestli dnešní mladí pochopí svoji roli v budoucnosti, a budou umět – ve vzájemném souznění mezi lidmi a lidmi a přírodou, jejíž jsme součástí,- svoji roli naplnit.

    Novelizovat zákon o počátečním vzdělávání:

    • vymezit hlavní pojmy – co je vzdělávání, kdo jsou jeho účastníci, kdo jsou zastánci jejich práv, zejména také zájmů a práv dětí jako hlavních účastníků vzdělávání.
    • ustavit Radu pro vzdělávání, ne jako poradní orgán vlády, ale obdobu Rady hosp. a sociální dohody, kde jsou partnery státu odbory a organizace zaměstnavatelů; zde také zástupci zájmů dětí.

    Upravit podle toho § 3 zákona o projednávaní Národního programu vzdělávání s relevantními partnery.
    vedle práva participace žáků na životě školy včlenit do § 21 také participaci rodičů, prostřednictvím sdružení rodičů při škole.

    • V § 164 stanovit řediteli povinnost vytvářet podmínky pro vznik a činnost žákovské samosprávy a volených orgánů rodičů, projed-návat s nimi zásadní otázky činnosti školy a vnitřní hodnocení.
    • S partnerstvím rodičů aplikovat v zákoně také čl. 18 Úmluvy o prvotní odpovědnosti rodičů za výchovu a vývoj dítěte; totéž v zá-koně o rodině. Do zákona o rodině včlenit také čl. 29 Úmluvy o cílech a směřování výchovy, cíle vzdělávání podle § 2 školského zákona tak učinit závaznými i pro rodiče dětí, žáků.
    • Kriteria vnitřního hodnocení školy (§ l2) stanovit v zákoně; co není v zákoně, není závazné. Hlavním hlediskem účinnosti a kvality práce školy učinit rozvoj osobnosti dítěte, ne výsledky testů, začasté zatím zjišťujících hlavně vědomosti, ani ne osvojení klíčových kompetencí.
    • „Testománie“ /maturity, 5. a 9. ročník/ je spíše brzdou než projevem
      modernizace vzdělávání.

    Zákon o pedagogických pracovnících
    v § 24 o plánovaní dalšího vzdělávání doplnit o ustanovení, že k hl. potřebám školy patří, aby ped. pracovníci školy absolvovali především vzdělávací programy určené pro zdokonalování procesu vzdělávání žáků podle § 2 zákona o vzdělávání o zásadách a cílech vzdělávání. Jejich absolvování – a uplatnění poznatků z nich v přímé práci se žáky – by mělo být hlavním hlediskem hodnocení pedagogů a – vedle kariérního řádu – předpokladem pro jejich odměňování a platový postup.

    Ještě k participaci

    • Co nejdříve přijmout deset let připravovaný zákon o mládeži, v současné verzi jako zákon o práci s mládeží, který obsahuje úkoly obcí a krajů zabezpečit účast dětí a mládeže na posuzování i rozhodování ve věcech, mládeže se týkajících.
    • Připravit komplexní právní normu aplikující čl.12 Úmluvy o právu
      dětí na názor, jeho vyslovení a vyslyšení, doporučovanou Výborem OSN /odst. 36 doporučení k vládní zprávě o Úmluvě/.
    • Novelizovat zákon o právu petičním
    • Kromě závazného termínu pro odpověď na petici stanovit také, že odpovídá ten, komu je petice určena, nebo nejbližší vyšší, ne podřízený. I když může petici vyřizovat, adresát musí být o petici informován, o způsobu vyřízení vyrozuměn a s ním srozuměn, což stvrzuje svým podpisem. Vyřízení petice musí být reakcí na učiněné podání – jak s návrhy naloženo, jak stížnost vyřízena – protože připomínky a návrhy občanů jsou pojímány jako uplatnění čl.21 ústavní Listiny o právu občanů podílet se na správě věcí veřejných, a způsob vyřízení petice jako jedno z měřítek pro posuzování kvality práce státního úředníka podle služebního zákona.

    Autor