Když jsem vstoupila do dveří úzké místnosti s vysokým stropem označených cedulkou Ing. Eva Bartoňová, ředitelka odboru pro mládež MŠMT, váhala jsem chvíli, zda vybírali kancelář podle ředitelky, či ředitelku podle kanceláře. Po čase, který si pro setkání vyhradila, jsem došla k závěru, že hlavní kritéria výběru byla asi poněkud jiná – tedy především zkušenosti z předchozího působení v roli zástupce hejtmana Libereckého kraje a pak chuť se stále znovu učit. Své nové funkce se Eva Bartoňová ujala počátkem roku 2005. Jak sama podotýká, „musím se teď dostat do nové role. Po 14-ti dnech na úřadě ještě nebudu nic rekapitulovat, teď se budu nějakou dobu učit, setkávat s lidmi, kteří tu práci opravdu konkrétně dělají a rozhlížet se.“ Jedno takové setkání nabízíme prostřednictvím těchto stránek i vám.
Je možné srovnat volnočasové aktivity u nás a v zahraničí?
Česká republika, ač se v mnoha oblastech hodně učí, tak co se týká volnočasových aktivit je na tom ve srovnání se zahraničím docela dobře. Ale vždycky je co zlepšovat: máme rizikové skupiny dětí a mládeže, hledáme nové formy práce, jak s mládeží pracovat co nejlépe.
Smysluplné trávení volného času. Je možné to definovat?
Já si myslím, že ano. Volný čas je něco, co by člověku mělo pomáhat. Zároveň je to i něco, s čím musíme umět pracovat. I mladý člověk musí relaxovat, čerpat síly. Dítě nemůže být jenom pod tlakem. Není to o objemu informací, které do dětí dostáváme, ale i o tom naučit děti relaxovat, načerpat síly. A to je úkol velmi složitý a těžký. Myslím, že agrese často vzniká jen proto, že se děti nemají kde uvolnit.
Jako zástupkyně hejtmana Libereckého kraje jste měla přehled o tom, co se pro děti a mládež dělá. Máte pocit, že je nabídka dostatečná?
Nejprve musím říct, že bylo potřeba se vyrovnat s novým postavením krajů po roce 2001. Čili to období, první 4 roky, byly velmi krátkým obdobím a vztah světa práce s dětmi si hledal cestu ke kraji. Kraje se učily. Zároveň si musely kraje stanovit priority, čili je možné to vnímat, že někde tato oblast zůstala malinko stranou.
Nezdá se vám, že počet sdružení je až příliš vysoký?
Ono je to o tom slově, že se někdo sdruží, cosi činí, na základě objednávky cosi vykonává. Musím říct, že je to dobře. A jestli sdružení vznikají, zanikají, tak ten terén s tím pracuje. A to ovlivňovat zvenčí je špatně. Samozřejmě je jasné, že silnější subjekty mají větší setrvačnost, větší cíle, ale nic to nemění na tom, že je nutné, aby tu byla velká skupina těch malých. Naopak. Já si myslím, že je dobré, aby ti drobní existovali. Je pochopitelně část dětí a mládeže, která zůstává těmito aktivitami nepokryta. Tam je třeba přemýšlet a hledat vhodná řešení.
V současnosti s hovoří o tom, že děti málo čtou. Existuje recept jak se s tím vypořádat?
Ano. Také mám pocit, že děti méně čtou. A není to jen problém, který se u člověka objeví na základní škole, ale při jeho celoživotním působení. Někdy tak moc, že to omezuje jeho rozvoj, jeho další vzdělávání, které by mělo stále více být nekončícím celoživotním procesem. My si v Libereckém kraji řekli, že bychom měli vytvořit nějaký nástroj k ovlivnění této situace. Usoudili jsme, že je dobré, aby se sdružili ti, kteří mají právo do toho vstoupit – knihovny, kraj, město Liberec, určitě i soukromé společnosti, knihovny a odborníci na tato témata. A pak už to byl jen krůček k tomu téma zvýraznit a lidi se pokusit přitáhnout. Veletrh dětské knihy (http://www.veletrhdetskeknihy.cz/ 3. ročník se uskuteční 17.-19. března 2005) už má za sebou dva ročníky. Prošlo jím x-tisíc dětí. Jsou tam pracovní dílny a tak jsme spoustu dětí přilákali k aktivní činnosti. Myslím si, že veletrh dětské knihy má své oprávnění v nabídce aktivit s dětskou knihou. Stal se signálem, upozorněním, že je třeba začít s nepříznivou situací něco činit a zároveň nabízí způsob jak na to.
Někdo třeba namítne, že doba je jiná…
Nejsem odborník, nejsem klasický pedagog… toto téma je na diskusi odborníků. Osobně si myslím, že do určitého věku by člověk měl něco načíst. Obvykle se vracíme sami v sobě do dětství. Sama vím, že to, co jsem načetla do studia na gymnáziu, tak jsem z toho mnoho let žila. Když to vidím na dcerách, tak tomu tak není. Pustí si počítač a většinu informací si získávají úplně jiným způsobem.
Nepřeválcuje internet čtenářství?
Myslím si, že ne. To, že připustíme, že existují média, která nám velmi rychle přinášejí stále informace, to je dobře. Ale přesto by vedle toho měla být určitá část slova čteného. Domnívám se však, že to u nás s tím čtením a kupováním knih není tak strašné. Jsem dva týdny v Praze a 2 x jsem zavítala do velkého knihkupectví. Je tam plno. Jdu z práce v půl osmé večer, tam je spousta mladých lidí a lidí všech věkových kategorií, kupují knihy a přitom je po vánocích. Říkala jsem si: to je výborný, to nemůže být špatný s tím naším národem. Nejsem skeptik. Naopak – jsem optimista.
Vaše povolání je časově velmi náročné. Jak to cítíte jako matka dvou dcer?
Jsem matka, která se v době, kdy to děti hodně potřebovaly, byla velmi často pracovně vytížená. Vždycky si kladu otázku, jestli se rodič musí věnovat potomkům tím, že je s dítětem denně x hodin. To děti v určitém věku ani nechtějí. Ale zjistila jsem jednu věc – děti vás velmi pozorují. Vlastně vás odezírají, jak se chováte. Nemyslím si tedy, že je to jen o trávení množství času s dětmi, ale také o vašich názorech na to co, proč a jak děláte.
Sportujete?
Největší chyba, které se dopouštím je to, že sedím v práci od rána do večera a nesportuji. Prosím vás, nechovejte se tak. Pohybujte se! To je dar. Jsem z malého městečka, pocházím ze Železného Brodu a tam nebyla žádná umělá dráha. Nastoupila jsem do základní školy, tam přišel mladý pedagog, dal dohromady děti všech věkových, váhových i výškových kategorií a začal s nimi pracovat. Kluci hráli fotbal, ostatní dělali atletiku. Obdivuji, kolik dokázal zapojit dětí. Myslím si, že k tomu není potřeba velké zázemí, ale hlavně tým lidí, kteří jsou nadšení. Kdyby nebyl, tak jsem nesportovala. A sportovala jsem docela dlouho. A sport jako téma mne provází vlastně celý život, dnes i tím, že mi velmi chybí.
Bambiriáda a vy?
Akce „Bambiriáda“ je velmi příjemnou a důležitou událostí. Každý rok jsem se snažila v Liberci alespoň malinko nahlédnout.
Za rozhovor děkuje
Radka Páleníková
První oficiální setkání
Zástupci ČRDM – předseda a místopředsedové byli ve čtvrtek 6. ledna 2005 prvními oficiálními návštěvníky u nové ředitelky Odboru pro mládež MŠMT Ing. Evy Bartoňové. „Ze setkání a přístupu paní ředitelky mám velmi dobrý pocit. Je to šaramantní žena se zkušenostmi v oblasti dobrovolné práce s dětmi a mládeží a zájmem o dobrou partnerskou spolupráci s ČRDM. Věřím proto, že naše koexistence bude oboustranně prospěšná“, řekl předseda ČRDM Pavel Trantina.
